Úvod Vérité Aktuality z Vérité Cesta do Iráku - aktualizovaný deník
Cesta do Iráku - aktualizovaný deník 13.4.2017

Cesta do Iráku - aktualizovaný deník Irák 6. až 12. dubna 2017

 

Pátek 7. dubna – ráno před třetí jsme přiletěli do Arbílu. Odjeli do misijního domu dr. Selmana Hassana (dům organizace ICOM, která pomáhá pronásledovaným křesťanům), přijeli jsme ve 4 hodiny ráno. Zde bydlíme a přespáváme. V domě je prozatímně ubytována rodina Selmanova bratra, která byla vyhnána během bojů z Baghdádu, jejich dům a obchody jsou zničeny. Vstali jsme v 7 ráno a posilnili jsme se kvalitní snídaní od bratrovy manželky. Fahima je v domě je se 3 syny (Mahenet, Jahja a Rani) a 1 dcerou (Zahra). Dopoledne jsme čekali na možnost povolení cesty do Ninive. Po 13. hodině jsme se Selmanem odjeli taxíkem do centra, kde jsme se v jedné velké kuřárně a čajovně, kde se setkávají lidé, potkali s řidičem Amirem, který má dobré známosti všude v Iráku. Trvalo asi tři hodiny, než se Selmanovi podařilo Amira přesvědčit, že by nás byl ochoten zavést do Ninive přes Mosul. Mezitím jsme vypili několik čajů. Po této schůzce jsme taxíkem jeli do křesťanské čtvrti, kde jsme viděli kostel sv. Josefa a pak jeli k novému kostelu u hotelu Karlovy Vary. Setkali jsme se s majitelem hotelu Abbů Mariam, který nám pomáhal se zajištěním cesty do Ninive a který nás požádal o zaslání formálního dopisu, ve kterém dr. Mráček žádá o jeho další konzultace. Abbů Mariam tak bude moci získat vízum do ČR a získávat prostředky pro pomoc lidem vyhnaným z domova, aby mohli zůstat v Iráku. Pak Selman a Honza u kostela naproti hotelu potkali místního biskupa, který nám k cestě do Mosulu sice nevydal žádný průvodní list, ale řekl, že se v případě potíží na něj můžeme odvolat u hraničních kontrol. Po večeři v jednom z občerstvení jsme odjeli na misijní dům. Dr. Mráček má již z Prahy bolesti zubu, dává si ledové obklady a bere prášky na bolest.

Sobota 8. dubna – k ránu, ve 2 hod. se dr. Mráček nemohl dostat na WC, musel se vsedě posunovat po zemi rukama a nemohl se postavit. Ráno se už mohl trochu pohybovat a dostat se do auta. Potíže byly způsobeny tím, že ležíme na žíních na zemi, a při vstávání si velmi namáhá stehenní svaly, které jej rozbolely. Odjeli jsme po osmé ráno. Směr Mosul do města Alqosh, kde je hrob proroka Nahuma a prozatímně tam nyní sídlí patriarcha Sakó , který utekl z města Qaraqosh před Islámským státem (dále jen ISIS). Díky mladému pracovníkovi arcibiskupa jsme se dostali až do komplexu starobylého hrobu proroka Nahuma, kde jsme pořídili videozáznamy. Na zdech hrobky jsou staré nápisy v Hebrejštině. Cestou zpět se nám podařilo setkat s patriarchou Sakó, vyfotili jsme se společně a dostali požehnání. Cestou zpět jsme navštívili v centru Erbílu tzv. Citadelu* – kopec uměle navršený před více než 7.000 lety, na kterém bylo postaveno starověké město vybudované z malých plochých cihliček. Dnes je celý komplex zrestaurován, je rozsáhlý asi jako Pražský hrad. Dr. Mráček má stále bolesti zubů a svalů, ale díky spolupracovníkům to zvládá. Potíže obětuje za zdar cesty.

Neděle 9. dubna – Vstali jsme v 6 hodin a v 7.10 jsme se Samirem a Selmanem odjeli směr Mosul a Ninive*. Cestou jsme minuli mnoho checkpointů (kontrolní místa kurdské nebo irácké armády a někdy dokonce i samozvaných milic, ze kterých máme velký respekt). Kurdští vojáci ochotně pustili, pak jsme vyjeli z Kurdistánu do Provincie Mosul, která je pod vedením Irácké vlády, kde nás díky přípravě a předem dohodnutým povolením také iráčtí vojáci pustili do města Mosul. Okolo byly všude rozbité domy, hromady suti. Ve městě jsou rozbité cesty, na křižovatkách krátery po bombách, v jedné díře byla ropa, kterou ISIS mohl kdykoli zapálit a udělat tak „tmu“. Jeli jsme k Universitě v Mosulu, která je celá rozbořena. I ulice a činžáky jsou zničeny, ale v přízemí jsou již v provozu obchody se zbožím a potravinami. Vojáci ISIS jsou sevřeni v menší části města iráckou armádou, slyšíme střelbu, fronta je jen 2 km od nás. „Pro nedostatek času“ tam nejedeme, ale míříme přímo k hradbám Ninive. Protože máme asi jako jediní v Mosulu poznávací značku města Erbíl (které je kurdské), je to nebezpečné, protože v Mosulu jsou Arabi a různé samozvané milice. Po čase mi Selman řekl, že nás už delší dobu sleduje auto, snažíme se ujet a ztratit se. Po nějaké době se to podaří, ztratíme se v ulicích tržiště. Koupíme rychle chléb a z okna auta banány a jedeme pryč. Natáčíme a fotíme hradby a brány Ninive (je na okraji dnešního Mosulu). Hodně hradeb starověkého Ninive je poničených a rozbořených ISIS. Co nejrychleji opouštíme Mosul a spěcháme pryč přes mnoho checkpointů – tady nemáme zajištěnou bezpečnost s cizí značkou na autě a s našima dvěma bílýma tvářema. Cestou domů zabočíme z hlavní cesty do křesťanské oblasti – do města Qaraqosh (Karakosh). Žilo zde asi 400.000 křesťanů, ISIS je vyhnal, některé zabil, všechny domy i kostely zničil, spálil, rozbil. Natáčíme a fotíme, je zde i zničený dům od našeho řidiče Amira, který jako desetitisíce dalších utekli do Arbílu. Arbíl tak místo dvou má nyní 4 miliony obyvatel – uprchlíci z Mosulu a křesťané ze zničených měst Karakosh a další. Dr. Mráček má na hlavě pokrývku a já černou bundu s kapucí staženou až k očím. Sem tam na některých checkpointech vojáci pozorují naše bledé tváře a ptají se, kdo jsme. Vracíme se unavení domů asi ve 4 odpoledne. V 6 hodin jedu se Selmanem na mši květné neděle a dr. Mráček odpočívá na pokoji. Potkáme po mši majitele hotelu Abbů Mariam se ženou, mluvíme s ním na hotelu. Abbů Mariam se silně angažuje v pomoci křesťanům, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, schází se mj. i s českými politiky a všude shání prostředky pro obnovu rozbořených měst a vesnic. Poté jsme navštívili rodinu uprchlíků z Karakosh, kteří byli i na Slovensku, tam je ale nepřijali a museli se vrátit do Iráku. Jdeme spát pozdě večer po půlnoci, protože jsme se dlouho rozhodovali, zda budeme riskovat cestu na jih Iráku, kde sice není ISIS, ale vláda z Baghdádu nemá nic pod kontrolou a řádí tu různé milice, které zabíjejí, prodávají a vězní lidi. S kurdskou značkou auta a s bílými obličeji to nebude sranda.

Ponděli 10. dubna – rozhodli jsme se zůstat v Erbílu a přes den nabrat síly a pokusit se získat přes různé známosti, např. s generálem dohlížejícím na všechny vnější přechody spadající pod Baghdádskou správu možnost bezpečné cesty do Babylonu a dále. Dr. Mráček má ještě silné bolesti stehenních svalů, ale bolest zubů se výrazně zmírnila. Na nohou se bez cizí pomoci pořád nemůže udržet. Před polednem jsem šel se Selmanem na úřad, kde vyřizoval záležitost uprchlíků. Úředník byl sám uprchlík – Syřan. Poté jsme zamířili na trh, kde jsme nakupovali jídlo pro uprchlíky, např. mléko v prášku pro děti atd. Na trhu byla příjemná atmosféra, klid nenarušovalo vyvolávání prodejců ani běžný cvrkot, vše má nějak svůj řád a lidé se chovají klidně a příjemně. Večer chtěl jet Dr. Mráček místo neděle na mši, a tak jsme taxíkem se Selmanem, tentokrát i se Zahrou a Mahenetem jeli do úplně nového velkého kostela na předměstí Erbílu. Mše tam byla už ráno, ale zrovna začala nějaká modlitba. V kostele bylo asi 40 lidí. Střídala se hudba z mikrofonu s promluvami a modlitbami a žalmy. Modlitba trvala asi 1,5 hodiny. Na nádvoří chrámu jsme se pozdravili s organizátorkou modlitby a s hlídačem areálu kostela Sedirem, který je také uprchlík z Mosulu. Tvářil se otupeně a s nezájmem, pak se ale rozvykládal, že v Mosulu o vše včetně svého obchodu přišel, a kdyby to bylo možné, hned navždy odletí z Iráku. Řekl, že pro něj Irák skončil.

Úterý 11. dubna – Ráno jsme vstali trochu později a nasnídali se po osmé hodině. Pak jsme ještě čekali ohledně rozhodnutí, kam pojedeme. Zvolili jsme bezpečnější variantu - cesta do starověkého města Nimrůd* a okolí. Asi před 11. přijel nás řidič Amir, ale Selman byl ve městě, kde obcházel uprchlíky, tak jsme v autě čekali. Selman přišel s jedním mužem a šli do domu, kde byli další asi 1,5 hodiny. Na středním východě se čas asi úplně neřeší, když jsme se minulé dny ptali na něco, co se týkalo peněz nebo času, byli jsme vždy odkázáni na to, ať nespěcháme a počkáme, jak to dopadne, že „věci jsou v řešení..“ A tak jsme i nyní v autě v klidu čekali asi dvě hodiny a pospávali. Pozoroval jsem dění na ulici, malou holčičku, která se loučila s tatínkem, Raniho, který běhal kolem auta a obveseloval nás svými grimasami.. Okolo půl jedné přišel Selman a přinesl čerstvě upečenou placku chleba, kterou jsme si roztrhli. Za chvíli přišel Mahenet donesl další dvě. Byly ještě horké a výborné. Snědl bych je i dvě najednou. Cestou z města jsme ve frontě před semafory nakoupili banány a jablka místo oběda. Odstavný pruh je tu středu silnice a ve středu jsou pojízdné stánky s ovocem a zeleninou. Můžete tak přímo z okýnka nakoupit, co se vám líbí. Dostali asi největší a nejlepší banány, co jsem kdy viděl. Známou cestou směr Mosul, okolo velkých uprchlických táborů pro stovky tisíc lidí, jsme jeli na severovýchod. Chtěli nás vzít do hrobky proroka Daniela, ale kontroly nás do oblasti nevpustily, i když to bylo předjednáno. Jeli jsme tedy přes Qaraqosh do Nimrůdu. Okolí Nimrůdu je také křesťanská oblast, ale stále zde nejsou vojáci, nýbrž milice. Zde jsou ale křesťanské, takže se nám dostává laskavého zacházení. Oblast je ale dost neklidná, míra zničení staveb a infrastruktury je totální. Zničeny jsou všechny velké kuřecí farmy okolo, všechny vesnice i obchody. V ruinách ale na rozdíl od dalších měst žijí občas lidé. Dnes prší a tak se všude v blátě objevují postavy s plášti nebo pláštěnkami. Na motorkách projíždějí ještě skoro děti se zbraněmi na zádech, často v armádních uniformách, ale jsou to prý členové milic. V Nimrůdu zastavujeme jen na cca 20 minut, pohybuje se zde velké množství lidí v hloučcích a je tu celkově nebezpečně. Vystoupím z auta, i když řidič moc nesouhlasí kvůli bezpečnosti, a jdu do středu města, které jako i ostatní postaveno na náspu asi 15 metrů vysokém. I Nimrůd je dosti poničen ISIS, zůstaly naprosté ruiny ruin, nezbyla jediná socha ani brána, všude jsou sutiny z cihel a opracovaných kamenů. Stavby ve městě byly postaveny z hliněných nepálených cihel. Na zemi je fotím, jsou v nich malé kousky slámy nebo trávy a občas nějaký barevný kámen. Auto už několikrát troubí a tak běžím zpět. Říkají, že nás někdo pozoruje a je třeba rychle odjet. Nenechají mě ani očistit si boty od hlíny a jedeme rychle pryč. Na okrajích cest jsou co 20 metrů hromady pneumatik, které ISIS pro případ připravil na zapálení, aby nebylo vidět. Celý kraj je rozbitý natolik, že domy nejsou jen poničeny, ale přímo rozbořeny. Projíždíme Qaraqoshem – zase jinou částí města a míjíme několik rozbořených kostelů, dva kláštery, universitu, školu a nemocnici, všechno rozbořeno, zhroucená patra.. Na zpáteční cestě nás průvodci vzali do kláštera sv. Behnama, založeného ve 4. století po Kr. Behnam a jeho sestra byli děti krále, který je nechal popravit, když se odmítli vzdát křesťanské víry. Pak ale král na znamení lítosti dal postavit tento starý klášter, nejstarší na středním východě. Bohužel i klášter Mar Behnam byl okupovám a poničen ISIS. Pořídili jsme videa a fotky. Vše je počmáráno černými a červenými nápisy ISIS, původní kamenné písmo na zdech v aramejštině je uraženo a rozbito, stejně i všechny kříže na zdobeném mramoru portálů a dveří, jako i všechny sochy a mramorové reliéfy. Zbyla hrubá stavba, naštěstí zůstala střecha. Cesta domů je pomalá, na jednom checkpointu nám dokonce prohledávají auto – asi někdo pronikl z irácké zóny z Mosulu do Kurdistánu, tak všechny kontrolují, což minulé dny u Kurdů nebylo. Večer nám připravila Fahima a Zahra výbornou večeři se skvěle ochuceným kuřecím masem a Zahra upekla dortíky.

Středa 12. dubna – Dr. Mráček se rozhodl odpočívat před cestou, jen odpoledne pojedeme na bitevní pole, kde Alexandr Veliký roku 331 př. Kr. porazil Perského krále Dareia III. Půjdu se Selmanem zatím na nákup potravin pro uprchlíky a na trh do města.

Citadela v centru města Erbíl – Citadela má tvar elipsy a rozlohu asi 10 hektarů, leží na uměle navršené hoře ve výšce asi 20 metrů nad městem. Město bylo vystaveno před více než 7.000 lety a je tak patrně nejstarším stále obývaným sídlem na světě. Sestává z tradičně uspořádaných nádvoří, staveb se společenským významem (mešity, veřejné lázně), hrobů a bran a více otevřených prostor propojených labyrintem přímým cest. Moderní město Erbíl je hlavním městem Kurdské regionální vlády a samosprávy.

Ninive (Ninevah) – bylo důležitou spojnicí obchodních stezek křižujících řeku Tigris vedoucích od Středozemního moře k Indickému oceánu. Vzniklo někdy v roce 1800 před Kristem, největšího rozmachu dosáhlo okolo r. 700 před Kristem, kdy bylo vybudováno jako centrum Novoasyrské říše, jeho hradby byly dlouhé asi 12 km. Působení proroka Jonáše můžeme zasadit do 8. století př. Kr. Babylóňané a další pak dobyli a zničili Ninive asi v roce 612 př. Kr. Ninive je součástí předměstí dnešního Mosulu. Dnes je díky ničení ISIS Ninive ruinou, z níž zbylo jen několik zbytků hradeb a několik bran, vše ostatní bylo rozbořeno. Rovněž hrobka proroka Jonáše je dnes poničena. Protože stále v Mosulu probíhají boje s ISIS, neví se přesně, zda jsou pravdivé zprávy, že i hrob proroka Jonáše byl vyhozen do povětší, nebo zda je pouze zničena budova hrobky.

Nimrůd (Kalhu, Kalah) – byl druhým hlavním městem Asyrské říše. Asi 8 km dlouhé hradby obklopovaly město s citadelou uprostřed, chrámy a několika paláci. Vykopávky odhalily vzácné kamenné reliéfy, sochy a sochu Ašurnasirpala II., dále také kolosální sochy lvů s lidskými hlavami a rovněž mnoho nápisů. Bohužel všechny tyto památky byly zničeny ISIS a dnes nám zbyly jen hromady tenkých čtvercových a obdélníkových cihel z nepálené hlíny a shluky umně opracovaných kamenů, sem tam nějaká zeď nebo zbytek chrámové stěny.

 
 
 
 

2017 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]