Zjevení Panny Marie v Garabandalu

Místo zjevení

Garabandal je malá vesnička v severním Španělsku v sandanderské provincii, položená v hrbolatém a nádherném místě blízko pohoří Picos de Europa. Plné jméno vesničky zní San Sebastian de Garabandal. Leží 600 metrů nad mořem, asi 55 kilometrů od hlavního města provincie. Aby se tam člověk dostal, musí šplhat po strmých a ubohých silnicích. V Garabandalu nežije více než 300 lidí. Vesnička je úchvatně tichá. Není tam žádný doktor a ani farář ve farním kostele. V neděli zde sloužil mši sv. farář z Cosio, nejbližší vesnice. Večer 18. června 1961 si na okraji vesnice hrály čtyři dívky: Conchita Gonzalez, Maria Dolores (Mari-Loli) Mazon, Jacinta Gonzalez a Maria Cruz Gonzalez (nejsou příbuznými, i když mají stejné příjmení). Maria Cruz měla jedenáct, ostatním bylo dvanáct let a všechny pocházely z chudých rodin. Najednou uslyšely hlasitý zvuk, něco jako bouřka, a viděly před sebou zářivou postavu Archanděla Michaela. V následujících dnech se jim Archanděl zjevil znovu na stejném místě. Oznámil jim, že 2. července uvidí Pannu Marii. To byl začátek událostí v Garabandalu.

První dny

Zpráva se rychle rozšířila po celém regionu. 2. červenec byla neděle a vesnice byla nabitá. Byly tam lidé všech sociálních vrstev a mnoho cizích lidí, mezi nimi několik lékařů a kněží. V šest hodin večer šly dívky na místo, kde se jim zjevil Anděl a k překvapení zástupu upadly do extáze. Zjevila se jim Panna Marie doprovázená dvěma anděly, jeden z nich byl sv. Michael. Dívky popsaly zjevení následovně:

"Je oblečena v bílých šatech s modrým pláštěm a korunou ze zlatých hvězd. Má štíhlé ruce. Na pravé ruce má hnědý škapulíř, kromě toho, kdy má v náručí dítě Ježíše. Její tmavé, ořechově hnědé vlasy jsou uprostřed rozděleny. Má dlouhý obličej s pěkným nosem. Má moc hezká ústa s úzkými rty. Vypadá jako osmnáctiletá dívka. Je docela vysoká. Žádný hlas se jí nepodobá. Žádná žena se jí nepodobá, ani hlasem, obličejem nebo něčím jiným."

Panna Maria se zjevila jako Panna Maria Karmelská. Někdy jí vítr čechral její vlasy dlouhé až po pás. Děvčata hovořila s Pannou Marií s úplnou přirozeností. "Říkaly jsme jí o našich povinnostech, jak chodíme po loukách... Smála se tomu, co jsme jí říkaly." Panna Maria jim ukázala, jak se k ní mají chovat: "Jako děti, které hovoří se svou maminkou a vše jí říkají... Děti, které se radují, že ji vidí poté, co ji nějakou dobu neviděly."

Roky 1961 - 1962

Po tomto prvním zjevení následovalo mnoho dalších. Během roku 1961 a 1962 se Panna Maria zjevila každý týden několikrát. Nezjevila se všem čtyřem děvčatům vždy současně. Někdy měla zjevení jen jedna, jindy dvě nebo tři. Také to nebylo vždy ve stejnou dobu. Panna Maria se mnohokrát zjevila v noci nebo brzy ráno, její postoj vyjadřoval oběť a kajícnost, v době, kdy je náš Pán nejvíce urážen hříchy lidí. Děvčata však přesto vstávala následující den stejně jako obvykle a pracovala na poli, nosila trávu a dříví nebo se starala o dobytek a ovce bez jakékoliv známky únavy.

Když se zjevení objevilo, padla děvčata okamžitě na kolena, na ostré kameny s takovým hlukem, že to až nahánělo hrůzu, přesto bez jakéhokoliv poranění. Výraz jejich tváře se náhle proměnil. Byl krásnější, sladší, hluboce mystický. Tuto změnu nelze popsat slovy. Děvčata byla v naprostém vytržení a nevnímala nikoho a nic kolem, jen sebe nevzájem. Nereagovala ne píchání, pálení nebo údery. Jakékoliv pokusy o rozptýlení byly neúspěšné. Zamířili na ně paprsky silného světla, ale jejich oči ani neblikaly, nemikaly, ani se nezdálo, že by jim to vadilo. Naopak, jejich oči zůstaly široce otevřené a vyjadřovaly obrovskou radost. Když se však děvčata vrátila do normálního stavu, okamžitě si zakryla oči před tím ostrým světlem, které by za normálních okolností způsobilo jejich permanentní poškození.

Během těchto extází, které trvaly několik minut, někdy několik hodin, se zdálo, že se čas zastavil. Děvčata zůstala často nehybná, krásná jako sochy, s hlavnou zakloněnou dozadu, oči obráceny vzhůru. Klečela na kamenech nebo bosa ve sněhu. Na konci extáze neukazovala žádné známky vzrušení nebo nervozity, jen hluboký klid a radost.

Mnoho návštěvníků a vesničanů dalo děvčatům různé předměty, např. Bible, růžence, škapulíře, medailky, křížky, svatební prsteny atd, aby je Panna Maria políbila. Potom je dívky, vedeny Pannou Marií vrátily majitelům, dokonci i v případech, kdy je osoba svěřila někomu jinému, takže dítě nevědělo, kdo je skutečný majitel. Věci políbené Pannou Marií Karmelskou byly předmětem zvláštní přízně. V některých případech vydávaly záhadnou vůni, jako růže. "Panna Maria říká," napsala Conchita, "že Ježíš udělá skrze ně zázraky. Ti, kteří je mají u sebe nebo je nosí s vírou a důvěrou, vytrpí očistec již zde na zemi."

Když byla děvčata v extázi, často nesla v rukou kříž, který Panna Maria políbila a, jak Ona nařídila, předávala je děvčata okolostojícím, aby jej políbili a přitom je křížem žehnala. Když okolostojící viděli, že se k nim děvčata blíží, mnozí zakoušeli takové obrovské duchovní probuzení, že to v nich vyvolalo hluboké vnitřní pohnutí. Nestyděli se za slzy a příznali nadořirozenost toho, co viděli, slyšeli a pociťovali, skutečnou přítomnost Matky Boží. Obrácení nevěřících a jinověrců, duší trpících lhostejností ve víře, obrácení mnoha hříšníků, z nichž všichni zakusili prohloubení víry, naděje a lásky.

Nové úkazy

Brzy poté, co se Panna Maria Karmelská zjevila, začala chůze v extázi. Děvčata procházela celou vesnicí - nahoru a dolů po schodech, do a z domů, v kteroukoliv denní nebo noční dobu, vyhýbajíc se překážkám aniž by zakopla, vedena pouze zjevením. Často utíkala rychle dolů po příkrém svahu, dokonce pozpátku, takže užaslí přihlížející je nemohli následovat. Jejich těla jakoby nepodléhala zákonům zemské gravitace, ale byla obdařena jakýmsi druhem duchovní čilosti. Když děvčata utíkala, předměty, které jim byly svěřeny, se někdy ztratily. Když však Pannu Marii opět uviděly, zeptaly se na ně a Ona jim řekla, kde je najdou.

Zázrak

Conchita jasně řekla, že Panna Maria slíbila velký zázrak v Garabandalu, aby tak všichni mohli uvěřit ve zjevení a uposlechnout poselství. "Jelikož potřestání, které si zasloužíme za hříchy světa je velké, musí také zázrak být velký, protože ho svět potřebuje." Stane se ve čtvrtek ve svátek světce, který má velikou úctu k Eucharistii, o půl deváté večer a potrvá asi čtvrt hodiny. Ve stejnou dobu se přihodí i velká událost v Církvi. Nemocní, kteří přijdou do Garabandalu v ten den, budou uzdraveni a nevěřící se obrátí.

Trvalé znamení

"Znamení, které zůstane" říká Conchita, "bude možno vidět, bude možno jej fotografovat, přenášet televizí, ale nebude možno se ho dotknout. Bude zřejmé, že není z tohoto světa, ale od Boha." Conchita dostala od Panny Marie povolení oznámit datum zázraku osm dní předem. Se současnými prostředky komunikace a cestování je osm dní dostatečná doba, aby se mohli lidé ze všech koutů světa shromáždit. Den zázraku může být poslední příležitostí, kterou nám Bůh dává a může to být také poslední snaha Panny Marie zachránit svět před trestem, které nám hrozí.

Před nějakým časem Conchita napsala: "Panna Maria mi nedovolí vyjevit, o jaký zázrak půjde, ačkoliv já už to vím. Ani nemohu prozradit, kdy se to stane, což já vím, až osm dní předem. Než se zázrak stane, celé lidstvo bude z nebe varováno."

Převzato z www.garabandal.cz, kde najdete další informace.

 
 
 
 

2019 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]