Nebezpečí plynoucí z nepravých zjevení

Zjevení přímá, ať již smyslová nebo mimosmyslová, bývají řídká. Nejčastěji se setkáváme se smíšenými zjeveními, která však bývají převážně nepravá.

Připomeňme si důležitou věc: jestliže je ve zjevení třeba jen jedna závažná informace nepravdivá nebo chybná, pak je zjevení nepravé.

Lidé, kteří se začínají zajímat o zjevení (těchto lidí přibývá a bude přibývat též zjevení), si většinou uvedenou skutečnost neuvědomují a postupují právě opačně. Jestliže zjistí, že u zjevení jsou nějaké pravdivé informace, nebo najdou u části zjevení soulad s věroukou Církve, jsou přesvědčeni o pravosti celého zjevení a jeho pravost pak vehementně a mnohdy až neústupně obhajují.

Některé lidi mate skutečnost, že sám vizionář v pravost zjevení pevně věří a též že při zjevení prožívá nefalšovaný stav koncentrace. Vizionář má důvod věřit v pravost zjevení, protože cítí, že se s ním děje něco mimořádného, něco, co ani sám mnohdy nenavodil, a vidí, že některé výpovědi jsou dobré. Sám ovšem většinou není schopen hodnotu informací posoudit, zejména v počáteční fázi. To může učinit pouze specialista na tyto jevy, který má zároveň i dobré teologické vzdělání.

Víra v pravost zjevení je mnohdy značně posílena v případě, kdy člověk v souvislosti se zjevením prožije i nějaký zvláštní úkaz. K takovému úkazu, například vizuálnímu, může dojít Božím zásahem (což je u pravého zjevení). U nepravých zjevení může člověk prožít zvláštní úkaz vlivem fantazie nebo sugestibility, která umožňuje převzít takový vjem od jiného člověka, který tento vjem prožívá buď v reálném čase nebo ho prožil i dříve, a to třeba na místě pravých zjevení. Jedině podle účinků a důsledků se dá zjistit, zda jde o pravý nebo nepravý úkaz.

Nepříznivé důsledky nepravých zjevení můžeme pochopit třeba z následujících příkladů: vizionář oznámí výzvy k modlitbě, obrácení, půstu apod. A lidé chápou, že jsou to dobré výzvy, a ve zjevení uvěří. Potom vizionář například řekne, že je chybou II. vatikánského koncilu, že umožnil obrácení obětního stolu směrem k lidu a odstranění mřížky pro pokleknutí před oltářem. Tato informace se zdánlivě může jevit jako povzbuzení k větší dokonalosti. Lidé, kteří jsou takto informováni, začnou kritizovat kněze a církevní vrchnost v domnění, že tito "učitelé" víry jsou na scestí. Tak vznikají pomluvy a napětí.

Jiný vizionář zase může tvrdit, že je třeba projevovat úctu k eucharistii při přijímání tím, že ji přijímáme vkleče, jak tomu bylo dříve, a lidé pak začnou tento přístup prosazovat v praxi, a to mnohdy až demonstrativně. A tím vzniká neklid, podráždění.

Je třeba si uvědomit, že uvedené úkony jsou pouze formou, kterou může Církev měnit. Panna Maria nikdy nevystupuje proti rozhodnutím Církve. Je zcela zřejmé, že je třeba úctu k eucharistii prohlubovat. Této úcty není nikdy dost. Pokud však jde o neběžné formy úcty, je třeba postupovat taktně a spíše skrytě. Úctu k eucharistii můžeme projevovat například delším půstem před přijímáním. Je zajímavé, že skryté formy mimořádných úkonů mnozí lidé nepřijímají, ale demonstrativní ano.

Všem lidem je víceméně jasné, že se lidstvo dostává do složité situace, že vzrůstá neklid a nervozita. Zlý duch potřebuje toto napětí vystupňovat ke hříchu a rozkolu a vzpouře vůči Bohu. V tomto směru jsou pro něj vhodná právě nepravá zjevení.

Kdyby vše, co v nich je, bylo matoucí, nikdo by v ně neuvěřil. Když však obsahují i výzvy k modlitbě a obrácení, lidé jim uvěří a stejně tak uvěří i dalším věcem, které zdánlivě vypadají, že usilují o dokonalejší život, ale ve skutečnosti způsobují rozvrat v duchovním životě lidí a znevažují pravá zjevení. Naproti tomu Panna Maria ve svých zjeveních usiluje o pokoj a mír. Nedobrý způsob života nám v obecné rovině vytýká věcně a taktně.