NOVÝ PŘÍSTUP K HODNOCENÍ ZJEVENÍ

Úvodní poznámka

Události kolem mariánských zjevení v posledních desetiletích oslovují stále více lidí, přestože mnohé informace z tzv. nepravých zjevení se ukázaly jako prokazatelně nepravdivé. Proto někteří teologové mají snahu, mnohdy dobře míněnou, se od této problematiky distancovat.

Ale jiná skupina teologů včetně papeže Jana Pavla II. a mnoho věřících lidí si uvědomuje, že pravá zjevení jsou zdrojem dobrých, konkrétních, aktuálních a povzbuzujících duchovních impulzů pro získání a oživení víry v současné době, kdy náboženská praxe a například četba Bible lidi neoslovuje. Navíc tito teologové chápou, že Bůh na pravá zjevení váže mimořádné milosti, které by jinak lidi nezískali, a že by bylo škoda tuto velkou Boží nabídku ignorovat, zejména nyní v době, kdy víra i u mnoha věřících se stává formální a zaniká.

My věřící sice dobře víme, jak máme žít, ale nemáme k tomu potřebné nadšení pramenící z milosti Boží. A právě mariánská zjevení jsou v dnešní době zajisté pro mnohé lidi největším mimořádným zdrojem těchto milostí. Tyto mimořádné milosti Boží pak umožňují, že lidé potom začnou čerpat milost Boží z řádných nejsilnějších zdrojů jako je mše svatá, svátosti, modlitba a četba Bible.

Nestrannému pozorovateli je tedy zřejmé, že je užitečné využít pravých zjevení - vždyť je to dar Boží. Ale nikdo k tomu není nucen ani zavázán, a kdo nechce z různých důvodů tento dar využít, ať jej tedy nevyužívá, avšak bylo by nesprávné bránit druhým, třeba zesměšňováním, aby jej přijali. Bylo by nezodpovědné, kdyby i nekompetentní církevní osoby vydávaly na základě soukromých názorů, nepodložených domněnek a pomluv negativní stanoviska a zákazy k probíhajícím zjevením.

Velmi závažné je stanovisko k mariánským zjevením, které vyslovil kardinál Hans Urs von Balthasar, patřící v 20. století k nejlepším odborníkům na katolickou mystiku: “Mariánská zjevení nejnovější doby se nejen množí, ale zdá se, že se stávají intenzivnějšími. Mariiny připomínky, poučení, požadavky vůči věřícím jsou konkrétnější. Dnes jde přímo o mír ve světě, a Maria dává velmi konkrétní pokyny, jak je možno zabránit katastrofě: víc modlitby, více lásky a něco docela zapomenutého – půst. Mnozí se diví těmto zjevením. Proč to musí být stále Maria? Nemáme i jiné svaté? Nemohl by Pán sám sdělit svou vůli? Ti, kdo se takto diví, nepochopili, kdo vlastně Maria je. Je prototypem Církve, jaká by měla být, nebo (jelikož jsme všichni hříšníci), jakou by se měla snažit být. Maria není žádnou soukromou osobou, ale dalo by se říci, osobou univerzální. Jako služebnice Páně, vždy a ve všem pohotová, je nyní k dispozici i svému Synu, aby ukázala křesťanům, čím je ve skutečnosti Církev a čím by měla být. Právě proto, že je dokonale pokorná, nemá zábran poukázat sama na sebe, zjevit se s růžencem, ukázat se jako prostřednice vedoucí k Synu. Všechno v ní je milost, proč by se tedy měla zdráhat představit světu toto obdivuhodné dílo Boží? Nikoliv proto, aby se dala obdivovat, ale aby zjevila moc Boží a moc svého Syna. Výraz “soukromé zjevení” není příliš šťastný. Je oprávněn, když se chce říci, že po Božím slově v Novém zákoně nemáme očekávat žádné další zjevení trojjediného Boha světu. Ale porozuměli jsme už Božímu zjevení v celé jeho hloubce a plnosti? Nepotřebujeme snad stále nových osvětlení, abychom mohli pochopit, jakou hloubku milosti obsahuje, ale zároveň jaké požadavky na nás klade? Jak absolutně nás zavazuje? A kdo víc než Maria, “Ecclesia immaculata”, by byl kompetentní, aby nám podával tato vždy nová potřebná vysvětlení? Ve skutečnosti – pomysleme na Lurdy – velká zjevení jakoby si sama razila cestu ven, nade vše “soukromé”, do velké veřejnosti Církve.“

Hlavní problém by však měl být spatřován jinde, totiž v tom, jak poznat, které zjevení je pravé a které nepravé. Pro definitivní oficiální názor je směrodatné stanovisko Církve, které ale obvykle bývá vysloveno až řadu roků po skončení zjevení. Toto stanovisko je založeno na precizní analýze obsahu zjevení v návaznosti na věrouku a mravouku Církve a na vyhodnocení duchovního ovoce, které zjevení u lidí přineslo. K tomu cíli je ale nutné, aby lidé byli o probíhajícím zjevení informováni, eventuálně aby na místo zjevení přicházeli, přijímali mimořádné milosti Boží a aby bylo zřejmé dobré ovoce zjevení.

V průběhu zjevení se chová Církev zdrženlivě, pokud nedošlo k rozporům s učením Církve. Věřícím se nebrání, aby se o zjevení zajímali a čerpali z něj pozitivní inspiraci k obrácení, pokud není ohrožena víra a morálka, což je v souladu s dekretem Posvátné kongregace pro víru z 29. 12. 1966, kterým byly zrušeny články kanonického práva č. 1399 (o publikaci knih o zjeveních ...) a č. 2318 (tresty pro osoby, které přestoupily zákony cenzury).

Církev při sebemenších oprávněných pochybách o pravosti zjevení zakazuje šíření informací o nich na církevní úrovni. Teprve když se spolehlivě prověří okolnosti, odvolává Církev tento zákaz a eventuálně vyhlašuje pravost zjevení. To se v Církvi stalo vícekrát, naposledy nedávno v souvislosti se zjeveními pro sestru Faustýnu, jejíž vize o Božím milosrdenství Církev přijala a která nakonec byla v roce 1993 prohlášena blahoslavenou a v roce 2000 svatou. Podobná situace byla i u sv. otce Pia.

Mnohá zjevení se jeví zejména v počáteční fázi jako dobrá a v souladu s naukou Církve, protože obsahují základní výzvy k modlitbě a obrácení, ale zkušený odborník na zjevení si povšimne menších nebo větších znaků, které charakterizují nepravá zjevení. Přitom nemusí jít o křiklavé výpovědi a informace, jež jsou v zřejmém rozporu s naukou Církve, nebo o senzační a katastrofické informace, jako např. že 1. ledna 1965 bude atomovou bombou zničen New York nebo že 3. května 1970 spadne do moře meteorit a vzniklá vysoká vlna smete Itálii nebo Francii a Anglii atd.

Křiklavé a senzační informace budí podezření a jen málo lidí jim věří a věnuje pozornost, ale větší potíže bývají s nevýraznými nepravými zjeveními, která se jeví na první pohled v souladu s učením Církve. Jestliže jim člověk uvěří, vzniká nebezpečí, že v kritické době - a tato zřejmě nastává - se ze zjevení člověk náhle dozví nepravdivé a mylné, i když mnohdy překvapivé, informace, kterým věří a začne je fanaticky šířit v domnění, že dělá velký apoštolát, ale ve skutečnosti tím nadělá mnoho zla. Nejzávažnější důsledek nepravých zjevení je, že způsobují u nezkušených lidí fanatické jednání, dezorientaci a disharmonii.

Abychom alespoň trochu pomohli lidem ve správné orientaci a uvědomili si složitost tématu, uvedeme dále alespoň některé znaky a charakteristiky pravých a nepravých zjevení. Již nyní předesíláme, že často jsou i v nepravých zjeveních zmíněny všeobecně uznávané pravdy, což nejvíce mate nezkušené lidi a mylně jim dává pocit pravosti zjevení.