Proč člověk uvěří svému nepravému zjevení?

Je to z několika důvodů. Jednak pozoruje, že se s ním určitou dobu děje něco mimořádného, a tyto stavy se mu nejeví jako halucinace. Má pocit, že je po zjevení zcela normální. I když prožívá občas určitou nejistotu, má dojem, že prožívá zajímavé stavy. Uvědomuje si, že některé informace ze zjevení jsou prokazatelně dobré, protože nejsou v rozporu se současnými teologickými názory, což posílí jeho víru v pravost zjevení.

Dále se vizionář dostane do kontaktu s lidmi a řekne jim o svém zážitku. A lidé, zejména ti zvědaví a mající smysl pro senzace, ihned se zájmem zareagují, což dotyčnému člověku lichotí, a za jejich spoluúčasti dochází k dalším zjevením. Tato zjevení se uskutečňují téměř vždy "na objednávku", například na dohodnutém setkání nebo po společné modlitbě.

Události kolem vizionáře se začnou dále šířit, více lidí se zapojí do dění a dotyčný člověk se stává středem pozornosti, což jej těší. Uvědomuje si závažnost své pozice, a i když někteří lidé pochybují, jiní jej nakonec utvrzují ve víře v pravost zjevení. Vizionář si je podvědomě vědom, že nyní nemůže pochybovat o pravosti zjevení. Protože pokračuje v modlitbách, upevňuje se tím jeho duchovní síla, kterou používá zejména na prosazování svých názorů a dojmů. Získává představu, že je vyvolen ke hlásání nových myšlenek pro duchovní obrodu. Ztrácí schopnost změny názoru a obvykle začne kritizovat církevní hodnostáře, kteří jej neuznávají.