Půst

Důvody a účinky

Pokusme se v tomto krátkém článku společně zamyslet nad postem. Skutečností je, že nám vizionáři jménem Panny Marie sdělili výzvu k postu. Nejdříve to byla výzva k postu jeden den v týdnu, a to v pátek, potom 14. srpna 1984 přišel vzkaz, ať se dodržuje půst dva dny v týdnu. Ideální půst, jak nám to předali vizionáři, spočívá v tom, že se dva dny v týdnu, a to ve středu a v pátek, žije o chlebu a vodě.

Výzva Královny proroků

Není třeba zde uvádět všechny biblické důvody, abychom pochopili, k čemu tato výzva směřuje. Dobře víme, že praví proroci hovořili ve jménu Božím. Hovořili v různých dobách, ale vždy měli stejný úkol: navrátit lid k Bohu. Hlavní prostředky, které používali, byly právě půst a modlitba. Tato cesta byla vždy cestou obrácení, to znamená návratu k Bohu, a tím buď únikem z nebezpečných stavů nebo ochranou před nimi. Když si uvědomíme, že to proroci činili nebojácně ve jménu Božím a slibovali, že až lid na tyto výzvy odpoví, bude mít MÍR a SPASENÍ, potom můžeme pochopit, že i KRÁLOVNA PROROKŮ to osobitým způsobem musí činit a také činí. Oprávněně můžeme předpokládat, že i Ona sama, ať už jako věrná dcera Izraelova nebo později jako členka Církve, se postila dva dny v týdnu. Jako Židovka se Maria postila vždy v pondělí a ve čtvrtek a jako křesťanka ve středu a v pátek. A protože není jenom Královnou proroků, ale i Matkou Církve, je pochopitelné, že si přeje obnovit mezi námi prostředky, kterými můžeme buď ze zkázy vybřednout a nebo se před ní zachránit. Církevní předpisy zmírnily půst na podivně malou míru. Žádá se pouze na Popeleční středu a na Velký pátek. Možná však, že není ani tak velikým problémem to, že se půst nedodržuje, jako to, že se téměř úplně vytratil smysl postu. Ježíš sám se postil a postu přikládal velikou hodnotu. Na jednom místě řekl, že existují zlí duchové, které je možno vyhnat jen modlitbou a postem. To znamená, že se jenom modlitbou a postem mohou lidé osvobodit.

Chléb a voda

Chléb je základní potravou člověka, a tím se stal i symbolem života. Voda se v lidském životě také nedá ničím nahradit. Mají osobitou hodnotu jako znamení duchovního očišťování. Již v samotných těchto dvou skutečnostech je obsažena výzva: Navraťte se životu a žijte, zbavte se svých poskvrn a staňte se čistými. Jednoduše řečeno, jsme vyzýváni, abychom žili zcela vědomě dva dny o chlebu a o vodě. To je ideální půst. Ten, kdo to může pochopit a uskutečňovat, jistě koná dobro jak pro duši tak pro tělo. Ale potom je třeba vzít na zřetel také náš každodenní život, zdravotní stav, problémy a těžkosti. Proto když se vezme místo vody čaj, nebo když se v postní dny vypije trochu kávy, není třeba se rozpačitě ptát, jestli se to může nebo nemůže. Ostatně, taková výzva je každopádně výzvou, na kterou se má odpovědět v plné svobodě a zodpovědnosti.

Blahoslavení, kteří cítí potřebu Boha

My, dnešní křesťané, víme o Ježíšově přání, abychom se modlili stále, bez ustání. Na druhé straně denně slyšíme výmluvy, že není na modlitbu čas, že život je takový, že se nedá modlit, atd. Přitom celá hloubka problému nespočívá v tom, zda máme nebo nemáme čas na modlitbu, nýbrž v tom, cítíme-li potřebu modlitby, tj. setkání s Bohem nebo ne. Čím více máme a čím více si přejeme mít, tím méně máme času na modlitbu. Tím se stáváme stále více skutečnými bezvěrci, které uspokojuje to, že mají co nejvíce a co nejlepšího k jídlu a pití a kteří jsou přesvědčeni, že všechny problémy mohou řešit sami. Takové chování a přesvědčení vylučuje možnost a potřebu modlitby, možná kromě případů, kdy nám už nikdo z lidí ani z techniky lidmi vytvořené nemůže pomoci. Půst má přitom jeden specifický účinek: Když se postíme, stále lépe cítíme vlastní pravdu a pravdivost všech věcí. Člověk si stále více uvědomuje, že sám sobě nestačí a že celý svět nemůže uspokojit nejhlubší touhy jeho srdce. Tím se otevírá cesta novému cítění a novém hlubokému přesvědčení, že člověk potřebuje Boha. Podle toho se první blahoslavenství: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království Boží“ může upravit na: „Blahoslavení, kteří cítí potřebu po Bohu.“ Člověk přesvědčený, že sám sobě stačí a že nic víc a nic dalšího nepotřebuje, není před Bohem chudý. Žije totiž v přesvědčení, že Boha nepotřebuje. A v tom je problém modlitby. Postem se to přesvědčení pomalu „rozbíjí“ a člověk se stává otevřenějším pro modlitbu, a tedy i pro setkání s Bohem. Je tedy možno říci, že půst je pro nás nevyhnutelně nutný, abychom rostli v modlitbě obecně a zvláště v modlitbě srdcem. Každopádně se snáze postíme, když se modlíme, a snáze modlíme, když se postíme. Staré přísloví říká, že plné břicho nerado studuje. Není proti smyslu přísloví, když se trochu otočí: Plné břicho se nemodlí rádo. Pocítit potřebu modlitby není proti lidské důstojnosti. Naopak ji potvrzuje. Člověk je stvořen pro Boha. A Bůh je tu kvůli člověku. A teprve když jsou spolu, „je jim dobře“. Když se naše srdce stane před Bohem chudé, potom snáze poslouchá slovo, snadněji se dotkne, snadněji uskutečňuje setkání.

Půst a eucharistie

Přestože víme, že první svaté přijímání se při Poslední večeři podávalo bezprostředně po hostině, není nám ani trochu divné, že se v Církvi vždy před svatým přijímáním vyžadoval půst. Nyní je přibližně hodinový, pro nemocné ještě kratší. Před tím půst začínal o půlnoci a trval až do přijímání. V tradici pravoslavné církve se před přijímáním žádá šestidenní půst, tedy celý týden. Na druhé straně víme, že čtvrtek je osobitým způsobem dnem eucharistie. Současně je to kněžský den. Možná není ani náhodné, že se žádal půst ve středu a v pátek, jako příprava na den eucharistie a jako poděkování a pokus o hlubší život s chlebem eucharistickým. Rozhodně je zajímavé, že v keltském jazyce, který je dodnes živý v Irsku, Skotsku a na některých přilehlých ostrovech, se tři dny v týdnu jmenují podle postu. Středa je v doslovném překladu den malého postu, čtvrtek je dnem mezi posty a pátek je velký den. To je jednoznačně znamení někdejšího postu, kterého si národ tak vážil, že si podle toho vybíral i jména dnů. Výzvou k postu v poselstvích z Medžugorje Panna Marie jistě nežádá nic jiného, než abychom nalezli eucharistii, abychom odhalili a hlouběji prožívali mešní setkání s Ježíšem Kristem. Když se naše modlitba bude prohlubovat postem, i eucharistická setkání ponesou více ovoce. Když se tedy žádá půst o chlebu nebo - lépe řečeno - život s chlebem vezdejším, má to za cíl, abychom snadněji nalezli chléb nebeský. To je způsob výchovy, jakým Ježíš vychovával svoje apoštoly: Nejdříve učinil zázraky s chlebem, hovořil o chlebu, který z nebe sestoupil, a potom jasně řekl, že je to jeho Tělo pro nás.


 
Být poutníkem

Je velmi důležité zamyslet se také nad účinkem postu, který může nastat. Postem se stává naše srdce čistší. Snadněji si uvědomujeme různé okolnosti, snadněji poznáváme a nacházíme vlastní cestu. Lépe si uvědomujeme to, co si uvědomovat máme, a také to, co je potřeba a co potřeba není. Osvobozujeme se z vnitřního pocitu, že musíme mít stále více. Tento pocit totiž v našem životě vše ohraničuje. Určité události v našem životě nejsou často tak důležité, jak si myslíme, když neznáme správnou cestu svého poutnického procházení životem. Mnozí lidé ve světě by byli šťastní, kdyby měli alespoň střechu nad hlavou a každý den kousek chleba do úst, to znamená, kdyby měli alespoň tolik, kolik máš ty. A ty jsi velmi často nespokojen, protože sám by sis přál ještě víc. Postem člověk v životě vidí lépe podstatné věci. Proto je půst důležitý na cestě smíření, na cestě růstu a lásky k Bohu a k bližnímu. Když se budeme setkávat s jinými lidmi jako hledači Boha, nebudeme mít čas na spory, na nenávist a války. Budeme svobodní, abychom se svobodně setkávali s druhými. Mnozí křesťané jsou jako přikováni k tomuto světu a nic s nimi nehne, přou se a ničí kvůli malým věcem a podstatné jim uniká. Poutník si to nemůže dovolit. Růstem v rozeznávání podstatného a nepodstatného se nám otevírá srdce pro potřebné, a tak můžeme hovořit i o společenském přínosu postu. Snáze poznáváme duchovní a materiální potřeby bratrů kolem nás tehdy, když sami nejsme zatíženi přáním, abychom měli hlavně my sami, a přesvědčením, že nikdy nemáme dost.

Půst a zdraví

Mnozí nemocní se ptají: co se mnou je? Mohu nebo smím se postit? Stručně řečeno, každý normální organizmus se může postit. Nemocní mohou pro sebe nalézt způsob postu po poradě s lékařem nebo se svými nejbližšími doma. Jsou však i takové nemoci, které se postem dokonce léčí. Při rozhovoru s lékaři, kteří se kromě běžné medicíny jako metody léčení zabývají i dalšími metodami, například homeopatií, jsem poznával, že půst je velmi užitečný. Předně jím lze nemocem předcházet, a potom, nakolik to dovoluje nemoc, slouží i jako prostředek uzdravení. Zvláště je v tomto smyslu doporučen život s chlebem.

Půst srdcem

V poselstvích nacházíme výzvu, abychom se postili srdcem. Není to nic jiného, než to, co říkal Ježíš: Aby se nedržel půst jen kvůli postu samotnému! On odsoudil ty, kdo se modlili a postili, ale v jejichž životě se nic neměnilo, nebo si dokonce kvůli tomu mysleli, že mají právo o sobě říkat, že jsou lepší než ti druzí. Půst srdcem tedy znamená růst v lásce k Bohu a bližnímu, ale určitě i k sobě samému. To také znamená růst v pokoře před Bohem, růst v jednání s druhými lidmi a růst pro slovo Boží, které postem snáze získává prostor v našem srdci. V každém případě je výzva k postu právě v dnešní době velmi důležitá a ještě důležitější je, abychom se odvážili a začali se postit.
 
Fra Slavko Barbarić

 
 
 
 

2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]