Úvodní poznámka

Od počátku lidské existence se u lidí vyskytovaly jevy, které označujeme jako vize, proroctví, zjevení, věštění, jasnovidectví nebo vnuknutí. Nicméně mnohé z nich se ukázaly více či méně zavádějící anebo dokonce škodlivé. Ale jiné, i když jich bylo méně, např. starozákonní proroctví, byla přínosná a usměrňovala pozitivně vývoj lidské společnosti.

Protože v prvním tisíciletí křesťanské éry se často prokázalo, že některé tyto jevy jsou doprovázeny matoucím a zavádějícím účinkem, byla k nim určitými teology vyslovována opatrnost až skepse, a ti měli snahu je zavrhnout v celém rozsahu jako negativní projevy. Ale nebylo to možné, protože třeba starozákonní proroctví, ta, která se ukázala pro svou pravdivost a smysluplnost jako dobrá, byla všeobecně uznávaná a přínosná.

Proto se časem, zejména ve druhém tisíciletí křesťanské éry, začala pomalu budovat stanoviska a kritéria pro hodnocení těchto jevů. Ale tato hodnocení nemohla být jiná než teologická. Nakonec pro účely teologické, pokud by stanoviska byla pravdivá, jsou vlastně nejvhodnější. Ovšem tato hodnocení mohla být založena pouze na hodnocení důsledků těchto jevů, zejména na ovoci a na souladu s učením Církve, což ovšem neposkytovalo vysvětlení, na jakých principech dochází k těmto jevům. Proto nebyla zřejmá různorodost těchto jevů.

Zdá se, že nyní nastává doba, kdy bude možno přistupovat k těmto jevům též na základě psychofyziky, což by vneslo více světla do mechanizmu těchto jevů z jiného hlediska. Umožnilo by to lépe principiálně analyzovat, rozlišovat a chápat uvedené jevy tak, aby se staly průhlednější a snadněji se dalo rozhodnout o jejich hodnotách a užitečnosti.

Tento přístup začíná být umožněn novým bádáním v psychofyzice, tedy závisí na psychologických a psychofyzikálních vlastnostech člověka, které se na těchto jevech podílí. A právě tyto nové poznatky, i když začínají být objevovány, byly již dříve rámcově naznačovány a tušeny takovými osobnostmi, jako byl sv. Tomáš Akvinský.