VYTVÁŘENÍ VJEMŮ PŘI ZJEVENÍCH

Při zjeveních, emocionálních procesech, snění, duševních chorobách a  toxických onemocněních dochází u člověka k tvorbě obrazových a sluchových vjemů. Zejména můžeme uvést tyto vjemy:

Halucinace (přelud) – vjem bez příslušného zevního podnětu. Vnímající je přesvědčen o skutečnosti vnímaného předmětu, který reálně neexistuje. Ani jiní lidé tento vjem nemají. Takový vjem se vyskytuje u duševních chorob, toxických stavů člověka a akutních tělesných horečnatých chorob, spojených s velkou vyčerpaností.

Imaginace (představivost, představa, obrazivost) – je podmíněna zevním působením viditelného nebo neviditelného světa (reálný svět, Bůh, Panna Maria, andělé pozitivní a negativní, duše v očistci).
Pojem imaginace charakterizuje obraz neviditelných věcí, o nichž jsme přesvědčeni, že existují (reálný svět, Bůh, Panna Maria, ďábel). Užívat pro tyto obrazy pojem imaginární není správné, protože imaginární obraz nebo vjem popisuje obraz vymyšlený, neskutečný.

Fantazie (výmysl, dílo vytvořené bez předlohy) – jde o vytváření nových představ na základě dřívějších vjemů.

Iluze (nesprávná, falešná představa) – jde o zkreslené vnímání skutečnosti, která vzniká na základě určitých zákonů vnímání (např. světlé předměty se zdají větší než tmavé předměty téže velikosti).

Při hodnocení vjemů je třeba každý zařadit do správné kategorie. Protože lidé většinou neznají ani základní charakteristiky vjemů, lehkovážně vyslovují chybné názory, které navíc suverénně prosazují. A tak například věřící člověk si sice nedovolí kritizovat třeba zjevení pro Mojžíše u hořícího keře nebo zjevení Krista vzkříšeného učedníkům u Emauz, protože je to v Bibli, ale lehkovážně a zaujatě kritizuje zjevení Panny Marie pro Bernadettu v Lurdech. Bez důkazů sebejistě prohlašuje, že jde o halucinaci nebo fantazii.
U pravých zjevení, nakonec i u některých nepravých, která nám zprostředkují škodlivé informace, jsou významné imaginační vjemy, kdy člověk má představu, obraz na základě zevního působení a tedy nejde o iluzi, halucinaci nebo výplody fantazie. Tyto vjemy u pravých zjevení podmiňuje Bůh přímo, nebo nepřímo skrze Pannu Marii, anděly nebo duše v očistci.
Bůh dává pravé zjevení pro dobro Církve, vizionáře i lidi všeobecně. Skrze vizionáře je vytvořen kanál k předávání informací, které si vizionář nemůže nechat pro sebe, pokud nejde o soukromé zjevení výhradně pro osobu vizionáře, ale jde o zvláštní veřejné zjevení.

Bůh používá imaginaci, představu, obrazivost, protože umožňuje člověku pochopit mnoho duchovních skutečností. Pomocí imaginace může člověk vnikat hlouběji do Božích tajemství. Nezkušený člověk, vizionář, může mít ovšem dojem, že má halucinaci, přelud nebo iluzi. Ale imaginační vidění není halucinace nebo iluze. Je důležité, aby toto poznání skrze imaginační vjemy, které Bůh umožnil, nebylo zdeformováno a upraveno lidskou vynalézavostí.

Imaginační vidění jsou jen prostředkem, který Pán dal duši člověka, protože chce, aby  lépe pochopila, co jí dává poznat. Bůh vlévá do rozumu světlo a duše proniká do tohoto světla jako do rozumového vidění. Jenže duše ho často nemůže vyjádřit ani přenést do komunikace, pomocí níž by ho mohly jiné duše vnímat jako zvěst nebo dokonce jako poučení.
Tomuto světlu, vlévanému do rozumu a duše, vnímanému jako rozumové vidění, chce Pán dát možnost, aby bylo pochopeno a přijato. Proto ho promítne do imaginačních obrazů, které ho přemění na vnímatelné síly, a ty může duše člověka vidět a popsat. Při tomto procesu tedy nejde o žádný přelud.
Andělé nemají tělo, takže nemůžeme vidět, jací ve skutečnosti jsou. Proto se tyto duchovní bytosti objevují jako obrazy vnímatelné naším vnitřním smyslem. Obrazy, které je ztvárňují, určitým způsobem zjevují jejich přítomnost před námi. Tímto způsobem se zjevují světci a duše z očistce. Naše oči je nemohou spatřit a přece ve skutečnosti existují!
Když Pán chce, aby se nám zjevily v našem rozumu, vzbudí hlubokou skutečnost jejich přítomnosti před námi a tuto přítomnost projeví vnímatelným způsobem tak, že jejich obraz vtiskne do naší představivosti.
Jenže představivost je tulačka a často se stává spolupracovnicí v paměťovém výběru. Ovšem paměť je mlsná a zhltne všechno, co představivost náhodně posbírá a předloží jí. Tyto dvě síly jsou velmi nestálé a pracují vždycky nezávisle na vůli a rozumu. Proto se musí kontrolovat!
Jestliže má člověk taková vidění, je potřeba brát v úvahu jen ty, které člověka osvítí a umožní lépe pochopit, co nám Bůh dává v rozumovém vidění.
Nicméně není nikdy potřeba brát v úvahu pouze imaginační vidění, pokud není bezprostředním pokračováním rozumového osvícení. K růstu duše při poznávání a v lásce Bůh uděluje mnoho milostí. Imaginační vidění nemusí být přeceňováno, ale bylo by opovážlivé jím pohrdat, protože je to Boží dar. Vždy je potřeba sledovat Dárce. Dar, který Bůh uděluje ve svém milosrdenství, má člověka přivést vždycky k němu.

 
 
 
 

2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]