Zkouška na poušti 24.2.2010
Keine Übersetzungen vorhanden.

     V Lukášově evangelijní zprávě této první postní neděle se Ježíš na poušti setkává s Luciferem. Rozvíjí se dialog. Nastávají tři zkoušky. Zamysleme se trochu, co se všechno skrývá za zkouškou, a jak Ježíš odpovídá na Luciferovy provokace.

     Místo děje evangelia první postní neděle je poušť.
     Nevím kolik z nás mělo příležitost vidět a zažít poušť. Tam je přes den žár, sluneční zář, která oslepuje. Všude žár, nikde stín. V noci pak můžeš cítit chlad a zimu, která proniká do kostí. Celé tělo se chvěje. To je pravá poušť. Divoká krajina, vyprahlý písek a prach země. Taková k pohoršení vedoucí atmosféra, která člověku připomíná jeho křehkost.
     Evangelista Lukáš uvádí, jak Duch svatý vodil Ježíše pouští, na které ho očekával Lucifer a poprvé Ho pokoušel. Jaký je vůbec smysl pokušení? Pokušení je prostředek očišťování. Učí nás pokoře. Ukazuje nám, že se nestačí spoléhat na vlastní síly. Brání naší samolibosti a důrazně nám ukazuje na význam přítomnosti Milosti Boží v našem životě.

Máme tedy tři pokušení. Projdeme je po pořádku.

     „Jestli jsi Syn Boží, řekni tomuto kamenu, aby se stal chlebem.“ Ježíš je hladový. Nakonec, kdo by nebyl hladový po 40 dnech půstu na poušti? Zajímavé je, jak Lucifer útočí na Kristovu identitu: "Jsi-li Syn Boží…". Snaží se Ho přemluvit, aby svojí božskou mocí ulehčil své pozemské těžkosti. Stejně jako Ho bude pokoušet v Olivové zahradě. Tak přece, Ježíši, proměň kámen v chléb. Nikdo se o tom nedoví. Tak přece, Ježíši, ustup od té Kalvárie. Nikdo Ti to nebude mít za zlé… Ježíš neustupuje: "Nejen chlebem živ je člověk." Pán ustanovuje rovnováhu: chce prohlásit, že pokrm pro tělo není nejdůležitější. Nepřenechává dominaci hmotnému tělu nad věčným duchem. Z lítosti nad zástupy, Ježíš skutečně rozmnožuje chléb. Na konci svého života, nás bude tolik milovat, že se i sám promění v živý Chléb.
"Tobě dám všechnu tuto moc a slávu, která je mi dána a dám ji komu chci. Když se předemnou pokloníš, všechno je tvoje."
Druhé pokušení je zajímavé. Lucifer lže. Připisuje sobě moc, kterou nemá. Pyšní se tím, co není jeho. On ví, že se Ježíš narodil v chudobě, a teď mu nabízí všechno bohatství tohoto světa jako výměnu za "drobnost". Tak přece, Ježíši, pokloň se mi. Buď jako já. Člověk s přízemním lidským pohledem by pravděpodobně hned uvěřil a přijal omamnou nabídku Pekla. Poklonit se Luciferu znamená – stát se mu podobným. Být jako on znamená podřizovat si lidi násilím, nenávistí, válkou, ničením a zabíjením. Tak přece, Ježíši, budeš mít všechno. Starý Adam zhřešil, nový Adam ne zradí svoje zásady: "Je psáno: 'Klaněj se Pánu, Bohu svému a jedině jemu služ!'" Kristus má na srdci pravé věřící, kteří se klanějí Otci v duchu a v pravdě.

     "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Psáno je: 'Svým andělům přikáže o tobě, aby Tě chránili. Ježíš: 'Na rukou tě budou nosit, aby ses nezranil o kámen.'" "Jsi-li Syn Boží…" – Útočník opět útočí na Kristovu identitu a snaží se Ho vyvést z míry. Ale Ježíš je vytrvalý. Lucifer jde tak daleko, že dokonce i cituje Písmo svaté. Ďábel s gesty horlivého kazatele sype citáty jak z rukávu. Tak daleko to došlo…

     Třetí pokušení je podívaná: Tak přece uveď lidi k úžasu. Víš, že oni mají rádi senzace a zábavu. Hned si Tě zamilují.
     Chléb při prvním pokušení, senzace a podívaná ve třetím pokušení. Všechno co pozemská bytost potřebuje. Tak přece Synu, ukaž se a skoč. Lucifer bude podobným způsobem zkoušet Krista i na Kříži: "Sestup dolů. Proč se trápíš?" Ježíš si je vědom toho, že Jeho dílo nezávisí na smýšlení a přijímání lidí, ale jen na Nebeském Otci. My, lidé, se často přikláníme k tomu, že úspěch našeho života závisí na tom, jak si nás lidé váží, co si o nás myslí, říkají nebo píší. Ale jediný náš pravý úspěch je poslušnost Božího hlasu v nás. Kristus se neohlíží na nejhlubší a nejostřejší výzvu třetího pokušení. Odnímá Luciferovi sílu, přemáhá ho a útočník, poraženě a vyčerpaně, odchází.
     Ale ďábel číhá, píše Evangelista, na další příležitost. Je na něm, aby nás kousal do paty a na nás je, abychom mu modlitbou drtili hlavu. A všichni šťastní a spokojení. Kromě jeho, přirozeně.

Nakonec bych se vrátil na poušť.

     Poušť je synonymum pro očišťování. Je potřeba být upřímný. Není lehko člověku, když je sám. Jen v samotě svojí pouště se může člověk zahledět do vlastního nitra a bez jakékoli přetvářky vidět jaký je. Je opravdu těžké zůstat sám s bezedností touhy v sobě, která přesto volá po plnosti. Jenom Ten, který nás stvořil může naplnit naši prázdnotu.
Antoine de Saint-Exupéry ve své známé knize "Malý princ" vypráví o svém setkání s Princem vprostřed Sahary. Člověk by očekával, že se to na první pohled obyčejné dítě zalekne pouště. Ale malý princ není ani unavený ani vystrašený. Jeho jediným cílem je vidět věci, lidi a zvířata taková jaká jsou. Spisovatel skrze něj odhaluje co je podstatné v životě. Poušť je ideální pro něco takového. V poušti není co vidět očima, protože, jak říká Malý princ, to podstatné je očím skryté. To podstatné se vidí jenom srdcem.
/ Napsal fra Dalibor, 21.2.2010 /


Poušť

Proč mne nutíš, Pane, abych šel pouští?
Mučím se v trní.
Potřebuji jenom jedno znamení od Tebe, že se poušť změní.
Ano, suchý písek,
ano horizont,
ano veliký, tichý vítr,
nebude už ničím cizím ani náhodným,
ale širokým královstvím skrze které poznávám Tebe.

Antoine de Saint-Exupéry

 
 
 
 

2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]