Klasická medicína

Vždy, když se děje něco bolestného a lidé prožívají utrpení, podílí se na tom zlý duch. I při léčení klasickou medicínou může k jeho působení dojít, když mu to umožní lékař i léčený.

Léčený umožní působení zlého ducha tím, že je nakloněn tomuto působení nebo když svévolně a vědomě porušuje v závažných věcech Boží řád.

Působení zlého ducha skrze lékaře může být umožněno tím, že lékař vědomě ignoruje Boha, tím že je v disharmonickém vztahu s Božím řádem (např. tím, že je alkoholik, požívá drogy, propadl manželské nevěře a pracuje hlavně proto, aby získal co nejvíce peněz), při léčení neusiluje prvořadě o dobro pacienta nebo z pohodlnosti upadá v lékařských znalostech nebo lehkovážně přeceňuje své schopnosti. Rovněž působení zlého ducha může být umožněno tím, že lékař před pacientem zesměšňuje víru v Boha a to, že vlastně Bůh vytvořil řád pro uzdravení a lékař je jen nástrojem léčení. Takový přístup lékaře nejen že vyvolává škody na průběhu léčení, ale zejména škody na duši člověka.

Působení zlého ducha při klasické medicíně se může projevit jednak při diagnostikování a dále při vlastní léčbě.

Při diagnostikování může lékař pod vlivem zlého ducha stanovit chybnou diagnózu nebo zjistit jen podružná onemocnění, nikoliv hlavní, dále může opomenout nebo podcenit některá vyšetření nebo nenalezne hlavní příčinu onemocnění pro své upadající znalosti a závislosti. Přitom může být lehkovážně sebejistý, že jeho diagnóza je úplná a správná.

Při usměrňování léčby se může projevit působení zlého ducha tím, že lékař opomene upozornit pacienta na vedlejší účinky léčení nebo na důsledné dodržování dávkování užívaných léků, nestanoví správné léky nebo učiní chyby v dávkování léků. Rovněž může být škodlivé, když zlehčí onemocnění a pacient důsledkem toho přistoupí k léčbě lehkovážně, a tím i jeho organizmus málo interaguje s léky.