Úvod Vérité Studies and Considerations Special Phenomena P. Sudac - stigmatizovaný kněz současnosti
There are no translations available.

P. Sudac - stigmatizovaný kněz současnosti

Články byly otištěny v časopise REGINA 2/2003 (z vydavatelstsví Vérité)

Otec Zlatko Sudac, vysvěcený na kněze 29. června 1998, začal být velmi rychle známý jako mystik. Tento třicetiletý člověk trpící ranami Kristovými projevuje též další nadpřirozené dary jako bilokace, prorokování a uzdravování.

Otec Sudac se narodil v diecézi Krk a vzpomíná si, že jako dítě navštívil Medžugorje v mostarské diecézi. O události přijetí stigmat (ran Kristových) v květnu 1999 vypráví: „Když hovořím o všech těch událostech, které se staly potom, mluvím s rozechvívající bázní před Pánem, protože já sám jsem zažil jak to všechno převyšuje mne samotného. Když se mne lidé ptají co si myslím o tom všem co se děje, říkám jim, že nevím co se semnou děje. Je to Pánovo dílo, které jsem plně neodhalil. Slovo Boží říká, že mi budeme známí podle svého ovoce. Když jsou lidé přítomni při mé mši, mají zážitek Boha. Tento zážitek mění jejich život a přivádí je blíže k Bohu. Jestli ti, kteří mají spor se navzájem usmíří, odhodí svoje smetí před Bohem a hledají Jeho tvář, pak jsou to plody kterým musíme věnovat pozornost. Neupírejte své oči ke mně, ale když se svýma očima zahledíte na Ježíše, pak budete požehnáni. Náš zájem je obrácený k dárci a ne k daru. Já chodím v Ježíšových sandálech a je na Něm, abych dělal co On si přeje. Bůh vždycky přichází k těm, kteří upřímně hledají Jeho tvář. Mojí jedinou touhou je sloužit mu ze všech svých schopností, a jestli se jednotliví lidé uzdravují, pak je uzdravuje Bůh a ne já. Já mohu být přitom nástrojem, ale On uzdravuje Bůh.

Ten kříž, který mám na čele bolí zvláště, když se modlím. V určitých dnech, jako první pátek v měsíci, začíná krvácet. Před jevem stigmatizace, jsem měl dar jazyků (mluvení v jazycích), dar uzdravování dar rady a pomalu přicházel i dar poznání. Po stigmatizaci jsem přijal mnoho dalších darů. Některé z těchto darů mne velmi zaplavili a tak potřebuji nějaký čas, abych si zvykl na to, co se stalo. Tím myslím zvláště dar levitace, bilokace, osvícení a poznání nadcházejících událostí – poznání blízké budoucnosti a zvláště nadcházejících nebezpečí.“

Dary stigmat, uzdravování, bilokace, prorokování apod. se výjimečně objevují, jak můžeme poznávat z celé historie. Pro jejich pochopení není žádné lidské vysvětlení. Slavný Pater Pio byl také známý tím, že měl některé z těchto darů. Říkalo se, že krev vytékající z Kristových ran na těle Patera Pia voněla po růžích. V církevně schválených zjeveních v Betanii, ve Venezuele, 21. listopadu 1987, vizionářka Maria Esperanza také měla mnoho z těchto darů. Kromě stigmat, bilokace, prorokování a levitace se na těle Marie Esperanzy objevil nejkurióznější fenomén, totiž, že se jí z hrudi spontánně, náhle rozvíjela růže. Svatý František z Assisi, 1182, je první známý řeholník, který trpěl ranami Kristovými. Těch několik mimořádných lidí zde uvedených je jen zlomek toho počtu svatých lidí, kteří přijali pozvání Boží během dějin. Oni všichni nepochybně, jak otec Sudac sám řekl, „hledají tvář Boží“ což máme dělat všichni.

...Když už se i Američané hrnou do našeho Čunského na náš Lošinj poslechnout si důstojného pána Zlatka Sudaca, nezbývalo nic jiného než se zaangažovat proto, abych i já viděl ten div světa. Stigmata, levitace, bilokace, čtení myšlenek … to si člověk nesmí nechat ujít. Už jsem uvažoval, jak na mne pohlédne prozíravým pohledem, proskenuje celou moji duši, popořadě uvede všechny moje neřesti a zasáhne mne nějakým prorockým slovem, až mi kosti ztuhnou bázní Boží. Ale kdež, on je to obyčejný člověk. Nakonec viděli jste ho v novinách – má uměleckou bradku, vhodný účes, obléká se do bílého.

Z půl metru jsem se mu díval na čelo – a opravdu, má kříž. A i na rukou má obvazy … Před námi nelevitoval, o bilokaci nevím nic, a jestli ho někdo v těch dnech (3. -8. září) ještě někde viděl, tak ať to ohlásí. Co se týká čtení stavu duše, něco vyjmenovával o tom, kdo má mezi námi vykoupenými – i když dost všeobecně. O mně, řekněme, se nezmiňoval. A to také není ani důležité. A všeobecně nejsou důležité ty divy, které se spojují s jeho jménem.

To podstatné, co si odnáším z těchto dnů, je ta milá duchovní atmosféra, jeho prostá slova, která nečetl, ale říkal od srdce. Není to žádná nevídaná teologie, vše je to víceméně možné slýchat v našich kostelích – ale on to říká sympatickým, zjemnělým způsobem.

Zlatko Sudac je umělec nejen štětce, ale i mluveného slova. Vykresloval před námi slovy své umělecké prožitky svatého, lásky, dobroty… má vkus pro krásnou hudbu, kterou nám pouštěl, umí dodržovat čas určený pro ticho, má povahu duchovního guru – a dobře mu padne.

Obsahově se drží zcela v katolické linii. Dokonce tu a tam pateticky vyhlašuje stěžejní charakteristické prvky katolictví: Eucharistii, Pannu Marii, papeže.

Pravděpodobně i vzhledem k vědomí, že biskup nad ním bedlivě bdí, ale dozírají na něj též katoličtí skeptici, kteří číhají, aby ho umlčeli. Také proto že se při svém pobytu v Americe projevoval jako prorok při tamních pro Církev nešťastných událostech – přikláněl se k tradičnímu proudu. Což v daném okamžiku dobře prošlo. Ale obecně řečeno – ale pro zlo, které Americe přinesl liberalizmus, by se mu nepodařilo umlčet tamní zastánce modernizace Církve.

Není zapálený charizmatik, není apokalyptik. Rád se postí a modlí. Svou povahou prostý a přirozený. Odměřený i srdečný. Je zamilovaný do Krista zcela a vášnivě. Duší je zcela v souladu s rajskými oblastmi svého rodiště. Ze srdce plného krásy moře, sosen a olivových hájů vyvěrají slova jeho úst. Zcela chorvatská duše a v ní univerzální katolický duch.

Je to mladý člověk, čeká ho těžký kříž. Ten si už nemůže dovolit, aby se stáhl do nějaké zastrčené farnosti, tu a tam někoho pokřtil a do hrobů ukládal zesnulé starce. Už pro něj neexistuje anonymita, soukromí, už neexistuje, aby si zašel s kamarády na pivo do kavárny. Svět od něho očekává, že uzavřený do svého pokoje bdí, postí se a maluje – a když se objeví, že mu bude tvář zářit jako Mojžíšovi, když sestoupil z hory Sinaje. A normální chlapec to je … Vyprávěl mi, jak téměř uzavřel manželství před tím než nastoupil do semináře a snubní prsten má ještě schovaný. Je škoda to dát Bohu – řekla jedna dívka. Ale i Bůh ví, co má cenu.

(P. Luka Rađa, SI; Opatija, 9. září 2002)

 
 
 
 

2019 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]