There are no translations available.

Svědectví poutníků do Medžugorje I.

Dříve jsem nerozuměla Písmu

Předem Vás chci osobně pozdravit a poděkovat za Zprávy z Medžugorje. Také za časopis Regina. Netrpělivě nyní čekám na každé jeho číslo a než vyjde další, znovu a znovu pročítám předešlá čísla. Já jsem byla v Medžugorji poprvé loni 1998. Neměla jsem dříve možnost ani s kým jet. Pak na přání mé maminky, že by také ráda jela, jsme jeli čtyři. Tak jsem splnila nejen přání její, ale i své (trochu zvědavost z vyprávění). To, co jsem tam zažila a prožívám po příjezdu od loňského května, co se ve mně protrhlo, co jsem začala chápat, je až neuvěřitelné. Ty problémy, které musím denně pomalu řešit v osobním životě a co jsem nechápala. Mám někdy pocit, že mě Neposkvrněná naše Matička jakoby vedla za ruku. Bez její pomoci, bez víry, věřím, že bych život takto nezvládla a skončila v blázinci, jak se lidově říká. Začala jsem denně chodit do kostela, ke stolu Páně, k smíření. Řešení problémů hledám, a v těžkých chvílích, v modlitbě srdcem a růženci. Přestala jsem brát léky pro spaní a zklidnění. Modlím se denně modlitbu od našeho kněze Pavla, kterou jsem si zakoupila – „Tajemství spásy“. 15 modliteb, které zjevila svaté Brigitě náš Pán v kostele sv. Pavla v Římě. Nerozuměla jsem dříve Písmu. Neuměla jsem si to dobře přebrat. Ve Starém zákoně hlavně. Dnes je to úplně jiné. Vadí mně, když se modlí růženec nebo jiné modlitby, a rychle se to odříká. Můj život by byl varováním dřívěji pro druhé. Já opravdu chodila ve tmě, bludech. Dnes se tam těším znovu jet, táhne mě to tam zpátky. D. P.

Svědectví o proměně mého života

Milý pane doktore, děkuji za Vaše články (závist atp.), jak jste rozebíral, s čím máme my křesťané problémy. Teď se ozývám na Vaši výzvu a říkáte dobře: Má-li člověk problémy v manželství, většinou za to může nečistota před manželstvím.

Mým problémem je, že jsem v hloubi srdce věřící, miluji Boha, ale žila jsem nedobře, jako těžký hříšník. Vdala jsem se, rozvedla, vystřídala 4 muže. Teprve před 2 roky jsem se vdala jako katolička. Je nesmírně těžké, když člověk těžce hřeší a ví to, uchovat si zdravý rozum a najít znovu správný směr. A jaké mám problémy v manželství? Neumím pěkně říct mužovi, co je třeba, a on poslouchá na půl ucha, nechodí ke svátostem – což mě moc bolí, často zraňuje v nenáladě moje srdce.

Víte, dneska se málo mluví o vnitřní bolesti, kterou si člověk sám působí hříchem, a je to chyba. Další bolest, co nesu, je, že jsem svým chováním poškodila mé první dítě – připravila jsem ji o harmonické dětství.

Teď žijeme s manželem dobře – snažíme se o to – ale neumíme se spolu modlit. Zde jsem udělala několik hrubých chyb ve snaze přivést jeho a jiné lidi k Medžugorji. Mám problémy s chováním – jsem agresivní – to je důsledek páchání pokusu o sebevraždu… To všechno je důsledek hříchu, ale Boží Milosrdenství je větší – nyní chodíme všichni do kostela (1x týdně), jsme považovaní za harmonický pár (!), umíme se ztišit alespoň občas, obnovuji svoje zasvěcení Panně Marii podle knihy dr. Barbariće „Modli se srdcem“, modlím se o Boží Milosrdenství pro těžké hříšníky jako jsem (byla) já. Kdyby mě nechránila Panna Maria, zřejmě bych spáchala tu sebevraždu a umřela, kdyby mi nepomáhala, neuměla bych se vrátit k Církvi.

Prosím, pane doktore, modlete se v Medžugorji za těžké hříšníky, ať v této době milosti pochopí, jak mají žít dobře pro Boha, aby jim Panna Maria Prostřednice všech milosti mohla pomoci a zachránit je pro nebe.

P. J.

Svědectví o obrácení

I já bych chtěla napsat svědectví o svém obrácení.

Obrátila jsem se v roce 1989 při „sametové revoluci“. Tehdy jsem cítila, jak dobro a odpuštění přemohlo zlo. Věřím, že moje obrácení vyprosila moje teta, řeholní sestra, která se letos dožije 92 let a je stále plna lásky, optimismu a humoru.

Bylo mně v té době 51 let. Před obrácením jsem žila hrozným životem, i když jsem si to plně neuvědomovala. Viděla jsem chyby vždy na těch druhých, a tak se stalo, že jsem se dvakrát rozvedla, střídala partnery, střídala zaměstnání, kouřila, ze zaměstnání místo domů jsem chodila do hospod a stala se notorickou alkoholičkou. Tento způsob mě dovedl k úplnému zhroucení a tak jsem skončila na psychiatrii a léta jsem pobývala v ústavech. Prožívala jsem duševně pravé peklo a peklo jsem připravila i mé rodině, přátelům a lidem kolem sebe.

Po jednom návratu z ústavu, když jsem tak plna zoufalství bloudila ulicemi, jsem uviděla plakát s Ježíšem Kristem, který vyzýval lidi, kteří mají problémy, aby přišli na schůzku s Ním. Šla jsem na tuto schůzku, kde jsem vyslechla svědectví o obrácení a pomoci Pána Ježíše a celou cestu domů jsem si vroucně opakovala zázračnou větu kterou nás tam učili: „Pane Ježíši Kriste, vejdi do mého srdéčka.“ V krátké době pak jsem si uvědomila, že bych se měla změnit. Zašla jsem za knězem, vyzpovídala se. Nikdy nezapomenu na to, jaká to byla úleva. Jak jsem pak obcházela svoje příbuzné a známé a prosila je o odpuštění. Jak jsem po létech hledala svého prvního manžela, abych se mu mohla omluvit a poprosit ho o odpuštění, a jak to bylo krásné, když mně odpustil. Naráz jsem skončila s kouřením, alkoholem a hospodami. Žila jsem v té době 13 let s druhem více jak dobře finančně zajištěna (jezdil pracovat do zahraničí), který byl také 2x rozvedený a o manželství nechtěl ani slyšet. Stála jsem před těžkým rozhodnutím. Nakonec jsem vše vsadila na Pána Ježíše, nechala v Praze zařízený byt, auto, úspory, a jen tak s tím, co jsem měla na sobě a s 10 000 Kč dluhu jsem odešla do rodného domku na samotě. Rodina na to reagovala tak, že mě nechala zbavit svéprávnosti.

Nebylo to pro mne lehké, přijmout tuto potupu, ale nakonec po těžkém boji jsem se rozhodla pro odpuštění a nelituji.

Útěchu jsem hledala ve mši svaté a v modlitbě. V kostele jsem našla nové a lepší přátele, kteří mě informovali o Medžugorji. Rodina o mé cestě do Medžugorje nechtěla ani slyšet. Panna Maria vyslyšela mé prosby a zařídila to tak, že mohu jezdit. Očišťování z návyků dřívějšího života nebylo lehké, ale pak dr. Mráček a Monička mě vždy při cestě do Medžugorje povzbuzovali a každá pouť a pobyt v Medžugorji mě posílily a dodávaly elánu a naděje, abych vytrvala.

V roce 1999 a 2000 jsem prožila vánoční a novoroční pouť v Medžugorji dostal se mi té milosti, že jsem se vrátila plná lásky ke všem lidem, vnitřní radosti a pokoje. Nikdy jsem nelitovala, že jsem opustila vše pro Pána Ježíše. Dluh jsem dávno zaplatila, ač žiji jen z invalidního, nyní starobního, důchodu, noví přátelé mě oblékají tak, že dávám šatstvo do charity, v Medžugorji jsem byla již 11x, také jsem vykonala pouť po všech známých mariánských místech v Evropě, jako je Fatima, Lurdy, Garabandal a další. Ač jsem dříve pracovala ve vládní agentuře, kam chodily zprávy z celého světa a bylo tam velice rušno, cítila jsem se stále sama. nyní žiji na samotě, nedívám se na televizi, ani neposlouchám rádio, necítím se sama a opuštěná. Žiji poselství Panny Marie, místo televize se modlím, na všech lidech nyní vidím tu jejich lepší stránku a dovedu pochopit, jak těžko je všem nevěřícím. V naší střediskové obci vedu malou modlitební skupinku. Scházeli jsme se dříve po domech, nyní již několik let máme kapličku, jejíž opravu jsme si vymodlili, a jednou za rok tam máme mši svatou, vymodlili jsme si též opravu kapličky Nejsvětější Trojice i opravu našeho farního kostelíčka. Moje rodina změnila názor na Medžugorji a při mojí letošní vánoční a novoroční pouti mě syn vyprovázel k autobusu i na mě čekal, a pravil, že mně Medžugorje pomáhá.

Několik mých příbuzných a znám, kteří se mnou jeli do Medžugorje, potvrzují, že tam pociťují veliký klid a mír, a rádi se tam aspoň jednou za rok vrací.

Přála bych všem lidem, aby poznali Boží Lásku, tu radost, ten klid a mír, který jsem já našla v Medžugorji, a která se za žádné peníze nedají koupit.

V modlitbě jsem denně s vámi a vyprošuji jen to dobré. S úctou a láskou

R. V.

Dodatek k uvedenému svědectví

Tato paní s námi jezdí více roků do Medžugorje. Bylo vidět, že se snaží žít podle poselství Panny Marie, ale jak mi před léty sdělila, v některých chvílích jí i v Medžugorji byly vnukány velmi špatné myšlenky a představy a nenávist vůči Bohu. Občas jí „přeskakovalo v hlavě“. Dokonce se v kapli při mši svlékla donaha.

Při rozhovoru s ní jsem ji vždy uklidňoval a povzbuzoval, aby se snažila ve chvílích, když je pro to „disponovaná“, dál pokračovat v dobrém křesťanském životě. Řekl jsem jí, že se musí smířit s tím, že má psychickou úchylku, ale že Bůh ji má rád a dostane se do nebe. Osobně jsem si myslel, že tím bude trpět do smrti, ale byl jsem potěšen, že ve světlých chvílích byla upřímně dobrá a zbožná. Ani jsem v zázrak nedoufal, ale stal se. Při zpáteční cestě z Medžugorje po vánocích v r. 2001 mi sdělila, že od minulých vánoc nemá sebemenší psychické potíže, v rodině vytváří mír, a ta ji podporuje v cestách do Medžugorje. Při říjnové cestě (2003) se s láskou starala o paní, která má podobné potíže jako měla ona sama.

F. M.

Těžká autonehoda dcery

Dne 10. 3. 2003 jsem Vám psala dopis a prosila o modlitby v Medžugorji za naši dceru P. H., která měla těžkou autonehodu u Č. Budějovic. Bylo to s ní velmi vážné, až později nám lékaři řekli, že měla tak 30 % na přežití.

Přesto všechno, a díky Vašim modlitbám a hlavně díky naší Mamince Panně Marii, naše dcera přežila a snad je z toho nejhoršího už venku. Má ještě problémy s okem, nepohybuje se jí pravá část obličeje, ale já pevně věřím tomu, že se jí vše alespoň trochu ještě upraví. Lékaři říkají, že tohle je už okrajová záležitost, hlavně že přežila bez velkých následků. Takové zranění mozku mohlo prý zanechat i celkovou demenci i invalidní vozík. Teď už zase mluví o práci a doufá, že od ledna by mohla opět nastoupit. Hlavně, že dětem zůstala jejich maminka.

Pane doktore, chci Vám ještě jednou srdečně poděkovat za modlitby za naši dceru, protože vím, že to tak dopadlo jen díky naší drahé mamince Panně Marii.

J. H.

Pochopila jsem, že pro mne je nejdůležitější moje rodina

Po příjezdu do Medžugorje jsem se šla zpovídat našemu českému knězi a ten mi řekl, ať prosím Pannu Marii o odpověď než odjedeme domů.

Skutečně jsem odpověď obdržela při výstupu na Križevac. Při 10. zastavení jsem ucítila dotek Boží ve svém srdci a začala jsem plakat. Úzkostí se mi stáhlo hrdlo při bolestech a utrpení našeho Pána Ježíše Krista při ukřižování. V tom se mně vybavila moje rodina a pocítila jsem, že pro mne je nejdůležitější moje rodina. Pochopila jsem, že je pro člověka to nejdůležitější. Že moje rodina je vlastně nemocná láskou. Prosím Pannu Marii a svatého Josefa o její uzdravení.

Před ukončením naší poutě jsme šli na mši svatou. Náhle jsem zjistila, že se mohu dívat do slunce, aniž by mě oslňovalo. Dále na slunci začala rotovat červená skvrna, která náhle zčernala. Pod sluncem jsem uviděla siluetu Matky Boží a pod ní velký kříž a z boku na něm ukřižovaný náš Pán Ježíš Kristus. Slunko se změnilo v zářící monstranci a z ní šel velký pruh světla až dolů. Dále se okolo slunce objevila červená záře a vedle se objevila Matka Boží tak, jak se zjevuje v Medžugorji: se závojem a ještě jednou pod ní kříž s naším Pánem. Mnoho jsem plakala a byla jsem v duši šťastná. Moc děkuji Bohu a naší Nebeské Mamince za všechny milosti, které jsem obdržela.

M. V. 24. 3. 2000

"Ti lidé jsou ale naivní!"

Jeden vzdělaný teolog měl kvalitní přednášku o určitém teologickém problému. Pak se posluchači mohli ptát na cokoliv. Jedna žena se zeptala, co říká na Medžugorje.

Řekl: „No, ta zjevení nejsou potřeba, vše pro spásu máme v Bibli. A pak, když jedna z vizionářek líčí podle zjevení nebe jako prostor, kde jsou lidé oblečení do různě barevných šatů a andělíčkové jim nad hlavami krouží…“ přitom se zatvářil rozpačitě s úsměvem … - a všem bylo jasné, co chtěl říci.

Když posluchači vyšli na chodbu, obrátila se tazatelka na jinou paní a s uspokojením a povýšeným úsměvem řekla: „To je hrozné, jak jsou ještě lidé naivní a senzacechtiví, že do té Medžugorje jezdí!“ A ona jí s klidem odpověděla: „Milá paní, myslím, že to není správný přístup. Já si sice pana doktora vážím pro jeho znalosti, ale myslím, že poslání Medžugorje nepochopil, protože smysl zjevení není v přinášení nových teologických poznatků, ale je to zdroj velkých milostí Božích.

Například já jsem byla celý život v náboženských úkonech velmi povrchní, téměř jsem se nemodlila a v některých obdobích ani nechodila do kostela. Před několika roky jsem se náhodou dostala do Medžugorje, pocítila blízkost Boží, vykonala jsem životní zpověď a denně se modlím a snažím se být v příbuzenstvu a mezi jinými lidmi užitečná. Byla jsem tam třikrát a ráda bych jela pro získání milostí Božích zase. Je škoda, že on jemným zesměšněním odrazuje lidi od tak velkého zdroje milostí Božích. To by mohl stejně zesměšňovat případ Mojžíše, kdy Bůh k němu mluvil z hořícího keře, který neshořel. Zvláště autority by měly pečlivě zvažovat to, co řeknou ve věcech, které nejsou jejich specializací.

D. C.

 
 
 
 

2019 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]