Úvod Vérité Studies and Considerations Teologické aspekty Zmatek kolem slov jasnovidnost a věštění
There are no translations available.

Zmatek kolem slov jasnovidnost a věštění

Úvod

Ve všech dobách měli lidé zájem poznat budoucnost nebo současný stav skrytých věcí. Ovšem vždy byli lidé, kteří tyto zájmy odsuzovali, ale přesto tyto snahy poznávat budoucnost přetrvávají dodnes.

Ti, kteří jsou proti těmto snahám, říkají, že takové poznání není možné, nebo že jde o spolčení s ďáblem, popřípadě – pokud by nepříznivá předpověď vyšla – je lepší ji neznát. Nicméně jsou lidé, kteří jsou této činnosti nakloněni, bohužel až přehnaně, hledají v tom záchranu, zejména když jim nějaké předpovědi vyšly, nebo když jsou tito lidé v tísni. Je jisté, že kdyby na tom nic pravdivého nebylo, lidé by se dávno přestali o tyto jevy zajímat.

V tomto článku se nebudeme zabývat všemi dosavadními poznatky v této oblasti, ale spíše se jich jen dotkneme, zejména objevů za poslední dvě století, a hlavně se zaměříme na zmatek kolem významu slov: jasnovidnost a věštění. Bude poukázáno na vývoj názorů v náboženské oblasti, protože od starověku náboženství vévodilo veškerému poznání. Pak uvedeme stručně výsledky vědeckého bádání, které umožní vymezit význam těchto slov.

Věštění a jasnovidnost

U Izraelitů se setkáváme s věštěním různého druhu. Některé způsoby byly dovoleny, např. urím a thumim (jde o tři kameny: jeden oznamoval kladnou odpověď, druhý zápornou a třetí žádnou), dále byl povolen výklad snů a vidění. Věřili, že tímto způsobem Bůh zjevoval svou vůli.

V dosavadních překladech Bible jsou uvedeny zakázané způsoby zjišťování budoucnosti pomocí věštců, mrakopravců, hadačů, čarodějů, zaklínačů, vyvolávačů duchů a duchů zemřelých bytostí. V ekumenickém překladu Bible (1985) se v zakázaných způsobech věštění oproti dřívějším překladům navíc uvádí slovo „jasnovidectví“.

V české náboženské literatuře je uvedeno pouze slovo „jasnozření“ (Merel, Malý bohovědný slovník, 1963) jako pozitivní jev. Toto slovo můžeme považovat za synonymum jasnovidectví.

Slovo jasnovidectví má určitou věcnou souvislost se slovem „vidění“. Ale pokud je s tím slovem ztotožníme, můžeme zařadit jasnovidectví též do dovolených starozákonních způsobů věštění. O tomto dovoleném způsobu věštění čteme např. ve Starém zákoně (1 Sam 9), kdy se Saul šel zeptat vidoucího svatého muže Samuela, kde nalézt ztracené oslice, a navíc se svým průvodcem uvažovali, že mu za tuto službu dají peníze.

Zařazení slova jasnovidnost v náboženské literatuře koncem 20. století do věštění patrně souvisí s tím, že se překladatelé textů domnívali bez jakéhokoli zdůvodnění, že s tím souvisí spolupráce s duchovými bytostmi. Ovšem v novověkých světských dějinách, zejména v posledních dvou stoletích, se tyto jevy studují a je snaha popsat jejich podstatu. Pokud jde o jasnovidnost, všechny úvahy a výzkumy jednoznačně ukazují, že jasnovidci se nedovolávají pomoci duchových bytostí. Je to duševní schopnost člověka daná Bohem vidět a popisovat události, jevy a skutečnosti v době minulé, současné i budoucí.

Tento dar Boží umožňuje člověku nahlížet přímo více či méně do Božího informačního pole, v němž jsou všechny existující události, věci a jevy. Informační pole vytvořil Bůh. Podle svého záměru umožňuje do něj nahlédnout tomu, komu to považuje za účelné. Do této oblasti též spadá kryptoskopie, to je vidění skrytých předmětů, dále prostorová jasnovidnost, to je znalost pochodů nebo událostí smyslům dočasně nepřístupných, a časová jasnovidnost do minulosti a budoucnosti.

Jasnovidná schopnost není omezena vzdáleností. Čím je událost časově vzdálenější, je popisována lépe. Jasnovidec nazírá mimo prostor a čas. Vidí nikoli očima, nýbrž celým svým duševním stavem. Skrze jasnovidce mluví a jedná tělem nespoutaná duše ve vší síle a schopnosti.

Jasnovidná schopnost se v určitém rozsahu projevuje u lidí majících tento dar i v bdělém stavu. Dále se může jasnovidnost projevit výjimečně i u normálních lidí, tedy bez této schopnosti, ale ve zvláštních situacích, např. v nebezpečí života. Nebo vidění může být způsobeno telepatickou silou druhé osoby. Např. syn umírá v bitvě a je vyburcován stavem umírání k telepatickému přenosu, kdy matka vidí svého umírajícího syna. Větších výsledků se dosahuje ve spánku, do nějž se jasnovidec uvede (např. Edgar Cayce, USA). Největších výsledků je možno dosáhnout, když je jasnovidec uveden do hypnotického stavu. V hluboké hypnóze zejména podle výzkumu Břetislava Kafky vystupuje duše z těla za pomoci tzv. „zářivého fluidu oduší“, vycházejícího z buněčných jader, a je schopna v závislosti na velikosti daru být všudypřítomná v určitém omezeném prostoru nebo čase a sledovat a popisovat věci v něm. V tomto stavu lze vidět a nalézt ztracené věci, rozluštit rozmanité problémy, chyby ve výpočtech apod. Rovněž podvědomí člověka upozorňuje na jasnovidném principu na blížící se neštěstí, jemuž je ještě možné se vyhnout.

Někteří jasnovidci mají vynikající úspěchy. Např. polský jasnovidec v polovině 20. století Wolf Messinger, Američan Edgar Cayce nebo P. František Ferda v oblasti diagnostikování. Rovněž blahoslavená Kateřina Emmerichová, jejíž dar jasnovidnosti byl vystupňován bolestmi hlavy způsobenými symbolickou trnovou korunou a pak podává rozsáhlé vynikající výsledky. Podle jejích výpovědí byl na začátku 20. století nalezen u Efesu domek Panny Marie, prokázán způsob bičování Krista a jsou nacházena stále nová a zapomenutá místa Kristova působení v Izraeli.

Rozdílnost významu slov jasnovidnost a věštění

Typické rozdíly mezi jasnovidectvím a věštěním jsou zejména v tom, že jasnovidec vypovídá vždy pravdu. On vidí vždy realitu. Jasnovidec ovšem nemusí „vidět“ všechny skutečnosti, kdežto při věštění jsou též řečeny více či méně nepravdivé informace.

Při věštění se člověk často obrací na neznámé duchové bytosti, mnohdy se napojuje na negativní bytosti, ale při jasnovidnosti se neobrací na žádné duchové bytosti.

Při věštění se zjišťuje nejvhodnější způsob dalšího jednání a rozhodování člověka, kdežto jasnovidectvím se zjišťuje reálný stav věcí a událostí jako podklad pro rozumové rozhodnutí dalšího jednání člověka.

Skrze věštění se člověk snaží dosáhnout osobního uspokojení, vyhnout se utrpení, často obejitím Boží vůle, kdežto při jasnovidnosti se konstatuje realita, která je v souladu s vůlí Boží, i když nemusí být pro tazatele příjemná.

Příklady jasnovidnosti:

  1. Rodina hraběte Czartoriského pověřila jasnovidce Wolfa Messingera vyšetřením krádeže šperku v ceně 800 000 franků, krádeže, kterou se policii nepodařilo zjistit. Messinger vycítil šperk v úkrytu ve vycpané tlamě velkého medvěda v hale sídla.
  2. Vynikající byl i jasnovidec Croiset, jehož schopnosti zkoumala celá řada holandských, německých, italských, francouzských, švýcarských a amerických psychologů. Hlavně holandská policie se na něho obracela o pomoc při pátrání po zločincích. Proslulé jsou tzv. židlové testy; namátkou se zvolí číslo židle v nějaké místnosti, kde se má za nějakou dobu konat určité shromáždění. Croisetovi se číslo židle sdělí. Pak on s velkou přesností popíše vzhled a charakteristiku osoby, která na této židli bude sedět. Často popsal osobu dříve, než se tato rozhodne vůbec se určitého shromáždění zúčastnit. Tyto židlové testy byly od roku 1947 provedeny téměř čtyřistakrát, vždy za přísné kontroly a vždy se zdarem.
  3. Albert Oldag, jasnovidec z Lübecku, zveřejnil 4.11.1962 rozpad Sovětského svazu pokojnou cestou a pokojné znovusjednocení Německa.
  4. P. František Ferda stanovil desetitisíce diagnóz bez jediné chyby. Byl zkoumán i v Moskvě univerzitními profesory s naprostou úspěšností.
  5. Blahoslavená Kateřina Emmerichová popsala působení Kristovo s vynikající přesností. Dodnes se podle jejího popisu objevují nová místa Kristova působení.

Závěr

Pokud jde o český překlad „Katechismu katolické církve“ (1995), je slovo „jasnovidnost“ zařazeno do zakázaných praktik, ale v původním francouzském originále, z něhož se dělal překlad latinský a další překlady, je uvedeno pouze slovo „vidění“ (voir) a nikoliv „jasnovidnost – jasně viděti“ (voir clair). Proces vidění ovšem nebyl ani ve Starém zákoně zakázán.

Z uvedeného textu je zřejmé, že jasnovidecké informace nejsou na závadu. Teprve kdyby jasnovidec připojoval k těmto informacím své další úvahy pro budoucnost a vydával je za jasnovidecké informace, může se dostat do oblasti zakázaného věštění.

František Mráček

 
 
 
 

2019 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]