Úvod Vérité Actualidades de Vérité Otázky, které nás zlobí
Otázky, které nás zlobí 7.4.2010
No hay traducciones disponibles.

     Svět je opravdu odedávna. Lidé během dějin věřili ve všechno možné od výkyvů počasí, nebeských těles, výtvorů vlastních rukou až po lidi, kterým připisovali božské vlastnosti. Pro věci, kterým nerozumí a považuje je za důležité člověk hledal a stále ještě hledá vysvětlení.

     Narodíš se a co? Žiješ a co? Zemřeš a co? Budeš vzkříšen? „Říkají, že ten náš svět je už odedávna. Já teď nechci oslňovat nějakými čísly, jenom chci říci, že je skutečně už dlouho. Tolik lidí prošlo tímto světem, narodilo se, žilo i zemřelo. Tolik změn, nejrůznějšího druhu. Rostliny i zvířata, vznikly, rozvinuly se, vyhynuly. Samotný člověk toho tolik poznal, naučil se, vymyslel, naprogramoval, sestavil... Připomeňme si jenom kolo, hodiny, tiskařský stroj, mobil… všechno se to dělo nějak postupně. krok za krokem. Každá doba je poznamenaná nějakým vynálezem. Každá událost poznamenává svoji dobu. Událost nebo vynález, je buď plodem své doby, nebo dozrál, přišel v pravý čas pro ten vynález nebo událost. Plavba kolem světa nebo let na Měsíc. OSN nebo (ne)závislost. Všem těmto událostem předcházela dlouhá historie stavby lodí, rozvoje kartografie a navigace, rozvoj vrcholné technologie, stupeň civilizace a vhodný historický okamžik.

     Svět je opravdu odedávna. Lidé během dějin věřili ve všechno možné od výkyvů počasí, nebeských těles, výtvorů vlastních rukou až po lidi, kterým připisovali božské vlastnosti. Pro věci, kterým nerozumí a považuje je za důležité, člověk hledal a stále ještě hledá vysvětlení.
     A co je s tím rozením? Bylo něco před tím? Co mám dělat se svým životem, tedy má nějaký smysl žít? Musím zemřít a jak prodloužit (nebo zkrátit) život? Je něco potom? Co se semnou bude dít později? A bylo mnoho pokusů ze všech stran vyjasnit všechny ty otázky. Ale, vypadá to, že nijak není možné najít uspokojivé odpovědi a já se stále znovu trápím tím, jak hledám odpověď na každou jednotlivou otázku.
    
     Historie Izraelského národa byla velmi bouřlivá a každá doba přinášela svoje otázky, ale i některé velmi vyhraněné Boží zásahy. Člověk opravdu je velmi nespokojená bytost. Snad je to i lepší, že je tomu tak. Stále chce něco nového. Starého se rychle nasytí. Zvláště jestli je to staré mělké, povrchní a laciné. Je normální hledat pevnou oporu, pevnou skálu o kterou může opřít celý svůj život. a jestli mi někdo podsouvá průhledné a povrchní odpovědi, které mi mohou stačit několik dnů nebo několik roků, pak si všimnu a pochopím, že jsem neobrátil svůj život tím nejlepším směrem. Bůh mnohokrát zasahoval do dějin, které nazýváme, podle jeho zásahů, dějinami spásy. Od počátku stvoření člověka, vyvolení Abraháma, vyvedení z Egypta, dáváním příslibů o Mesiášovi, napomínáním lidu a vyzýváním k návratu ke smlouvě, kterou uzavřeli na Sinaji. Člověk nakloněný inovacím, když je řeč o nárocích. Stále něco nového a stále nespokojený. Dokonce i když sám Bůh s ním uzavírá smlouvu. Kdo by si nepřál mít Boha za poradce? Když to někde skřípe, má mne kdo vytáhnout z bláta. A když Bůh vytahuje člověka z nepříjemností, ten mu stále něco vytýká a vymýšlí nové nároky, přeje si co nejpohodlnější a nejkrásnější život. Ty jsi Bůh. Ty jsi se mnou uzavřel smlouvu. Tak se vynasnaž udělat mi život krásný. Myslím, že chápete, jak to myslím! Samozřejmě. Zní vám to známě?
     A konečně, na úsvitu osmého dne, ženy nalezly v hrobě jenom plátna …
     Narodíš se, žiješ, zemřeš a pak? Potom Tesař z Nazareta udělá něco zcela nového v tak dlouhých dějinách spásy. On vstane z mrtvých.Logický důsledek - tři kroky: Zrodíš se. Žiješ. Zemřeš. A hotovo.

     Skutky a přísliby, které nastaly od toho setkání s Abramem a prvního kroku člověka, který se vydal do neznáma, nyní prožívají svůj vrchol. Bůh, který na sebe vzal tělo, byl jedním z nás, ale odsunul svá přání a své pohodlí stranou. Od samotného počátku. Do jeslí byl položen, protože se pro něj nenašlo místo mezi lidmi, kteří hleděli více na vlastní pohodlí. Na konci pocítil, jak opět lidská pohodlnost v dané životní situaci, ať je jakkoli špatná, může být krutá. Zažil, jak člověk může být nelidský, protože kříž se v ničem nemůže popisovat, jako lidský. Buď vůle Tvá! Tak mluvil On, když se připravoval na těžké, nejtěžší chvíle svého života. Narodil se. Žil. Zemřel. Jako množství lidí od počátku světa. A potom pěkně vstal z mrtvých. Jako nikdo před ním a jako nikdo po něm. Vzkříšení nám toho říká mnoho. O mnohém z toho nechci mluvit. Chci jenom říci, že po prázdném hrobě, všechno to s čím se v životě zlobíme, má smysl. Zlobí nás, že je potřeba se snažit být dobrý, snažit se věřit v prázdný hrob, snažit se být Kristův…
(Napsal fra Želko, 5.4.2010)

 
 
 
 

2019 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]