Non ci sono traduzioni disponibili.

Zjevení Panny Marie v La Salettě

Společně ohromeně zírali, jak Paní povstala ve světelném oválu. Nyní jí bylo vidět do tváře, ruce v dlouhých rukávech měla zkřížené na prsou. V tom uslyšeli hlas, jakoby maminka volala:

“Pojďte, mé děti. Nebojte se. Jsem zde, abych vám řekla velkou novinu.”

Jejich strach rychle zmizel. Její hlas je prostupoval jako hudba. Běželi přes potok na dno strže. S královským půvabem udělala Paní několik kroků směrem k nim. Chlapec vlevo od ní, děvče vpravo od ní, všichni byli tak blízko sebe, že se téměř dotýkali. Nikdo by nebyl mohl projít mezi nimi a Paní. Všichni byli ve stejném okruhu světla, v němž zmizely všechny stíny.

Pasáčci ihned pocítili, že je na ně upřen něžný pohled, ale tvář byla tak oslňující, že nebyli schopni přímo na ni pohlédnout. Ani jednou nebyl Maximin schopen zahlédnout jasně její tvář. Avšak dvakrát nebo třikrát během zjevení byla Melánie schopna rozeznat ve světle bílou, jemnou a velice půvabnou tvář. (Jak se má lidskými výrazy popsat to, co není z tohoto světa?) Paní sklopila oči a mírně se naklonila směrem k dětem, celou dobu jí tekly slzy a ztrácely se ve světle. Pravila:

”Jestliže můj lid neposlechne, budu nucena uvolnit paži svého Syna. Je tak silná a tak těžká, že ji nemohu udržet... Jak dlouho jsem trpěla za vás! Nemá-li vás můj syn opustit, musím ho neustále naléhavě prosit. Ale vy si toho nevšímáte. Nezáleží na tom, jak se budete modlit, nezáleží na tom, jak dobře jednáte. Nikdy nebudete schopni nahradit mi, co jsem pro vás vytrpěla. Dala jsem vám šest dnů na práci, sedmý den jsem si vymínila pro sebe, ale nikdo mi ho nechce dát. ”

(Slova Panny Marie od ”Dala jsem vám ” až po ”jsem si vymínila pro sebe” nikde v bibli nenajdeme. Je to obdoba slov Hospodinových, když dává Mojžíšovi desatero: ”Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha...Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.” (Ex 20, 8-ll) Pannu Marii nemůžeme vinit z neznalosti Písma nebo z lehkomyslnosti při jeho zkomoleném citování. Její obměna Hospodinových slov při citování třetího přikázání Desatera musí mít nějaký dobrý smysl. Snad je v tom, že obě děti, ke kterým mluví a které se přiznávají, že se někdy ani nemodlí, pravděpodobně neznaly z Písma vůbec nic, takže kdyby jim citovala přesně Písmo, vůbec by nepochopily závaznost citovaného výroku, o kterém by ani nevěděly, kdo jej vyslovil. Ale obě děti jasně chápou, že mluví s nadzemskou bytostí. Jestliže tedy Panna Maria pronese třetí přikázání jakoby vlastní autoritou, děti hned pochopí, jak nadzemsky závažný příkaz lidé lehkomyslně překračují. Ostatně Panna Maria se celým svým životem tak ztotožňovala se vším, co žádala Boží autorita, že si mohla dovolit vyslovit Boží příkaz jakoby svou autoritou. Byl by to tak zvaný přizpůsobený smysl, který není sice smyslem biblickým, ale je dovoleno jej používat k dobrému účelu).

To je příčinou, proč je paže mého Syna tak těžká.

Vozkové klejí a používají přitom jméno mého Syna. To jsou dvě věci, které způsobují, že paže mého Syna je tak těžká. Jestli se zkazí úroda, je to vaše vlastní vina. Minulý rok jsem vám to ukázala na bramborách. Nedbali jste na to. Právě naopak, když jste zjistili, že brambory shnily, kleli jste a zneužívali jste jméno mého Syna. Budou se kazit dále a kolem letošních Vánoc už žádné nezůstanou.”

Co tím míní? Maximin sám sobě nekladl žádné otázky, stál před ní, hltal její slova, byl jí úplně pohlcen. Melánie se divila, co znamená výraz ´pommes de terre´ (francouzsky brambory). Obrátila se k Maximovi, aby se ho zeptala. Krásná Paní jí však předešla.

”Ach! Nerozumíte francouzsky, mé děti. Nuže tedy, poslouchejte! Řeknu vám to jinak.”

A mluvila k nim v jejich vlastním dialektu. ”Si la recolta se gasta...” Hovořila místním nářečím lehkostí člověka narozeného a vychovaného v Corpsu. Děti to vůbec nepřekvapilo. Bylo pro ně obtížnější věřit svým očím, hledícím na královskou nádheru prostých šatů, na ty perly, zlato, růže na její zástěře a na jejím přehozu? Nebo bylo těžší uvěřit tomu, co jejich uši slyšely, když říkala jako královna: ”Jestliže moji lidé neuposlechnou,” když jim jejich řečí sdělila, jak jsou pozemské skutečnosti spjaty s těmi v nebi?

”Si ava di bla... Máte-li obilí, nezasévejte je, protože co zasejete, sežerou škůdci, a cokoliv z toho vyroste, rozdrobí se na prach při mlácení. Blíží se velký hlad. Ale dříve než nastane, děti do sedmi let budou zachváceny třesavkou a zemrou v náručí těch, kdo je budou držet. Ostatní zaplatí hladem za své hříchy. Ořechy budou bez jader a hrozny shnijí.”

Náhle Melánie již neslyšela hlas Paní, přestože se její rty stále pohybovaly. Uvědomovala si, že Maximin poslouchá velice pozorně. Pak naopak ona mohla slyšet slova, která Maximin neslyšel. Maximinova neposednost zvítězila nad jeho snahou dobře se chovat. Hrál si se svým kloboukem, dával si ho na hlavu a zase ho sundával a špičkou své hole šťouchal do oblázků. Konečně slyšeli zase oba hlas Paní:

”Jestli se lidé obrátí, stanou se skály a kamení hromadami obilí a lidé zjistí, že brambory se samy zasadily. Modlíte se dobře, mé děti?”

Bezděčně odpověděly děti jedním hlasem: ”Ne moc dobře, Madame, skoro vůbec ne.”

”Ach! Mé děti, je velice důležité modlit se ráno a večer. Když nemáte čas, pomodlete se alespoň ´Otče náš´ a ´Zdrávas Maria´, a když můžete, modlete se více. V létě chodí na mši jenom několik starých žen. Všichni ostatní pracují po celé léto každou neděli. A v zimě, když nemají nic jiného na práci, jdou na mši jenom proto, aby se posmívali náboženství. V době půstu chodí do řeznictví jako psi. Mé děti, viděly jste už někdy zkažené obilí?”

”Ne, Madame,” prohlásil Maximin, odpovídaje rychle za Melánii i za sebe.

Paní se otočila k Maximinovi a řekla:

”Ale ty, mé dítě, jsi je jednou s tatínkem musel vidět, blízko Coinu. Hospodář řekl tvému tatínkovi: ´Pojď se podívat na mé zkažené obilí.´ Šli jste oba dva. Vzal jsi do ruky dva nebo tři klasy obilí, rozemnul je a rozpadly se na prach. Potom jste se vraceli z Coinu. Když jste byli asi půl hodiny od Corpsu, dal ti tatínek kus chleba a řekl: ”Vezmi si, synku, sněz kousek chleba aspoň letos. Nevím, kdo bude jaký jíst příští rok, jestli se bude dál obilí tak kazit.”

”To je skutečně pravda, Madame. Teď si vzpomínám,” připustil malý nezbeda, když si vzpomněl, jak pocítil otcův smutek na cestě do Corpsu toho dne, kdy šli k majiteli statku v Coinu kupovat jasan.

”Nuže, mé děti, toto všechno oznámíte mému lidu,” dodala krásná Paní francouzsky.

Obě děti dostaly od Panny Marie krátké soukromé informace. Časem byla informace pro Melánii označena jako tajemství a publikována v rozsahu 10-15 stran. Někteří biskupové v minulém století upozorňovali, že tato informace je výplodem Melánie a dalších lidí a nebyla diktována Pannou Marií (viz REGINA č. 3 /98). Bohužel tato informace byla i v naší vlasti vydávána za slova Panny Marie. Seriozní a ověřený popis událostí vydalo nakladatelství VÉRITÉ: La Saletta, 1997, cena 67 Kč).

 
 
 
 

2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]