Věda k vývoji světa

Vývoj světa zásadně ovlivňuje morálka, zločinnost, narkomanie, lidnatost a politické jevy. Kromě toho je vývoj světa značně ovlivněn i fyzikálními procesy jako skleníkový efekt a ozónová díra. Od konce 70. let se tyto procesy a jejich vliv na vývoj lidské společnosti velmi studují a začínají se konat opatření proti negativním důsledkům.

Skleníkový efekt

Jako skleníkový efekt označujeme oteplování zemské atmosféry. Dochází k němu tak, že atmosféra propouští krátkovlnné sluneční záření téměř nerušeně k povrchu Země. Avšak dlouhovlnné záření, vyzařované zahřátým zemským povrchem, atmosféra zachycuje, proměňuje je v tepelnou energii a odráží zpět do spodních vrstev vzduchového obalu Země. Bez tohoto efektu by na povrchu naší planety byla ledová zima (v průměru asi -18° C).

Zemský vzdušný obal pracuje jako dokonalý výměník tepla a zásadní význam v něm mají různé plyny, i když jsou přítomny v malém množství. Zejména jde o oxid uhličitý, metan, oxidy dusíku a ozón.

Změna těchto skleníkových plynů v ovzduší kolísá např. vlivem sopečné činnosti. Ale velké změny nastaly s rozvojem průmyslové výstavby. Celková roční emise nejdůležitějšího skleníkového plynu oxidu uhličitého vzrostla z 340 milionů tun v roce 1860 koncem 20. století na šestinásobek.

Vlivem růstu skleníkových plynů dochází k oteplování povrchu Země. I zvýšení průměrné teploty o 0,6° C podmiňuje přírodní katastrofy.

Podle odhadu vědců, pokud se nezastaví růst skleníkových plynů v ovzduší, dojde v roce 2040 ke zvýšení průměrné teploty na Zemi o 3° C oproti stavu na začátku 20. století. Důsledkem toho zřejmě roztají ledovce a budou zaplaveny různé země.

Ozónová díra

Ozón ve vzduchové vrstvě při zemi je škodlivý až nebezpečný, ale vysoko nad povrchem země působí jako štít, který chrání všechno živé před smrtícím ultrafialovým zářením Slunce.

V poslední době začíná zásob ozónu ubývat, na celé Zemi o 3-4 % a ve středních a vyšších vrstvách dvakrát více. Úbytek ozónu ve velkých výškách způsobují škodlivé látky. Jsou to zejména chlórované, fluorované nebo brómované uhlovodíky, zkráceně freony. Ty jsou používány v chladících systémech, dále ve sprejích a též při výrobě pěnových izolačních hmot, polovodičů a hliníku. Tyto plyny se v horních vrstvách atmosféry radikálně mění. Jakmile dosáhnou ozónové vrstvy, ocitnou se v proudu ultrafialového záření a jeho vlivem se rozpadají. Při tom se uvolňuje chlór, bróm a fluor a ničí molekuly ozónu.

Úbytek ozónu má pro život na Zemi katastrofální zdravotní a ekonomické důsledky. Například pětiprocentní snížení koncentrace ozónu vedlo ke zvýšení výskytu rakoviny kůže o deset procent. Zemědělství by se muselo smířit s obrovskými ztrátami na úrodě u rostlin, citlivých na ultrafialové záření (zejména u sóji).

Velikost ozónové díry během roku kolísá. Nicméně v roce 1994 měla ozónová díra rozlohu 24 milionů čtverečných kilometrů, což je větší plocha než je plocha Evropy. Důsledkem ozónové díry mimo jiné oslepla stáda ovcí v Austrálii.

I když je snaha zvětšování ozónové díry zabránit hlavně omezením výroby freonů, daří se to jenom částečně.