Modlitba v poselstvích Panny Marie

V poselstvích, která Panna Maria dává od 1. 3. 1984 prostřednictvím vizionářky Marije Pavlovićové, je nejčastějším tématem modlitba. Do prosince 1986 hovořila Panna Maria o modlitbě a vyzývala k modlitbě více než osmdesátkrát. Někdy se jednalo o obecné výzvy, ale mnohem častěji byla řeč o určitých druzích modlitby, o její potřebě, užitku, ovoci. Jsou poselství, v nichž Panna Maria jmenovala zcela konkrétní druhy modlitby, například růženec. Ale daleko více pozornosti věnovala způsobu modlitby a odevzdanosti při modlitbě. Oprávněně lze říci, že smyslem těchto poselství není v první řadě to, aby se lidé modlili co možná nejvíce, ale spíše to, aby se modlili co možná nejlépe. Aby modlitba nebyla nějakým vnějším přídavkem života, ale potřebou a obrazem života.

Modlitba a zjevení v Medžugorji

Jestliže poselství čteme pozorně a v jejich nepřetržitém sledu, potom si snadno všimneme, že modlitba, o níž Panna Maria hovoří, není činem zbožnosti pro několik okamžiků dne, nýbrž si přeje být děním a duševním stavem po celý den. Modlitba je součástí mnohem širšího dění, které Panna Maria svým voláním po smíření a obrácení v Medžugorji začala. Představuje pouze jednu z více cest, které vedou stejným směrem, často se dotýkají a proplétají a mají společný cíl: mír v Pánu.

Proto je řeč o modlitbě často spojena s řečí o postu, o četbě Písma svatého, slavení eucharistie, klanění Nejsvětější svátosti nebo kříži, ap. Stejně tak není lehké klást hranici mezi osobní, rodinnou nebo liturgickou modlitbu. Panna Maria neustále zve k modlitbě jak jednotlivce tak i rodiny a celou farnost.

Modlitba není chápána jako výraz naší snahy naklonit si Boha nebo jako „dobrý skutek“ - vedle jiných dobrých skutků. Modlitba je stav poslušnosti a vděčnosti Bohu, který v lásce hledá člověka a přeje si se mu darovat. Proto je výzva k modlitbě vždy provázena podnětem k otevření srdce Bohu, k odevzdání života Bohu a k jeho přijetí s láskou. Panna Maria, abychom byli úplní, hovoří i o tom, kolik je třeba se modlit, ale mnohem častěji hovoří o tom, jak je potřeba se modlit: srdcem a s láskou. Modlitba se musí pro člověka stát pramenem radosti a čas modlitby se musí stát jeho časem nejdůležitějším.

Modlitba a Boží plán

Časté opakování výzev k modlitbě ve čtvrtečních poselstvích může u méně informovaného pozorovatele vyvolávat dojem, že se jedná o zaběhlé opakování, které má jediný cíl: aby bylo vždy co říci. Ale tento dojem je povrchní a pochybený. Když se poselství čtou v nepřetržitém sledu, není těžké odhalit úzkou souvislost mezi nimi a mezi Božími plány s těmito událostmi v Medžugorji.
Poselství s častou zmínkou o modlitbě představují v určitém smyslu pravdivé zrcadlo, v němž je možné sledovat dynamiku uskutečňování Božího plánu v Medžugorji a též jeho krize. Právě ve výzvách Panny Marie k modlitbě se objasňuje, kam Bůh směřuje a jak pokračuje v uskutečňování tohoto svého plánu. Vidět jsou i překážky a zkoušky, kterými plán musí projít, vždy je však naděje, že vše se v dobré obrátí, a nejjistější cestou k cíli je právě modlitba.

V prvních šesti čtvrtečních vzkazech se o modlitbě výslovně nemluví. Pouze ve čtvrtém poselství, ve kterém Panna Maria vyzvala farnost, „ať v postu uctívá rány mého Syna“, více než mimochodem říká: „Spojte se s mými modlitbami za farnost, aby pro něj (Ježíše) muka byla snesitelná.“ Tedy v centru Mariiny pozornosti stojí farnost se svým posláním. Před tím, než farnost vyzvala, aby se za něco modlila, řekla Panna Maria farnosti, že Ona se modlí za ni. A již v prvním poselství také řekla proč: „Já jsem tuto farnost zvláštním způsobem vybrala a přeji si ji vést. V lásce o ni pečuji a přeji si, aby všichni byli moji.“ To je pak zopakováno v sedmém vzkazu při první výzvě, v níž Panna Maria hovořila přímo o modlitbě, a to o modlitbě za jednotu farnosti. Zde se přímo vnucuje srovnání s Ježíšovou modlitbou za jednotu učedníků (J 17,11).

Proč je farnost vyzývána, aby se nejdříve modlila za svou vlastní jednotu? „Protože já (Panna Maria) a můj Syn máme s touto farností zvláštní plán.“ Již v druhém poselství Panna Maria objasnila, jaký je to plán: „Drahé děti! Obracejte se vy, ve farnosti. To je moje druhé přání. Tak se budou moci obrátit i ti, kteří sem budou přicházet.“ Dále potom Panna Maria připomínala farnosti své poslání nebo - lépe řečeno - milost, kterou jí Bůh udělil proto, aby ji rozdělovala dále. Tak v poselství z 15. 11. 1984 říká: „Vy jste vyvolený lid a Bůh vám dal veliké milosti.“ A v poselství z 21. 3. 1985 je ještě osobnější a bezprostřednější: „Drahé děti! Miluji vás a zvláštním způsobem jsem vyvolila tuto farnost, která je mi milejší než ostatní, kde jsem ráda pobývala, když mne Nejvyšší posílal.“

Ve čtvrtečních vzkazech je výzva k modlitbě hlavním heslem pro uskutečnění Božích plánů. Pak vícekrát zdůraznila, že nemůže pomoci světu ani uskutečnit své plány bez našich modliteb. Její výzvy k modlitbě měly nejrůznější podobu. Někdy byly pokojné a dobrotivé, byly skutečnými prosbami, jako například 5. 4. 1984: „Drahé děti! Tohoto večera vás zvláště prosím, abyste uctívaly Srdce mého Syna Ježíše.“ Její výzvy byly často prodchnuty rozhodnou naléhavostí a dramatičností. Taková jsou všechna poselství, ve kterých Panna Maria říká pouze: „Modlete se, modlete se, modlete se!“

Plán Boží a protiplán satanův

Naléhavost a dramatičnost výzvy k modlitbě je zvláště výrazná, když Panna Maria hovoří o úsilí satana zmařit Boží a Mariin plán s medžugorskou farností. Poprvé obrátila Panna Maria pozornost na tuto skutečnost a na temnou sílu, která za ní stojí, 12. 7. 1984: „Drahé děti! V tyto dny si satan přeje překazit moje plány. Modlete se, ať se jeho plán neuskuteční.“ Později dvacetkrát v delších nebo kratších úvahách na toto nebezpečí upozorňovala a požadovala modlitbu jako prostředek obrany a ochrany.

Mnozí farníci to velmi zřetelně pocítili ve svém životě. Právě ti, které medžugorské události nejvíce oslovily a pohnuly, mohou často dosvědčit, že čím více se modlili a postili, tím silněji pociťovali zkoušky a pokušení. Proto není divu, že i Panna Maria počátkem roku 1985 zvláště naléhavě vyzvala farnost k modlitbě proti působení satana. Stalo se tak jen týden poté, co byla ve farnosti ukončena duchovní obnova, která farnost duchovně povznesla. Tehdy se Panna Maria k farnosti obrátila se slovy: „Drahé moje děti! Satan je tak silný a přeje si všemi silami mařit moje plány. Vy se modlete, jenom modlete a ani na okamžik neustávejte. Já budu prosit svého Syna, aby se uskutečnily všechny moje plány...“

Začátkem srpna 1985 Panna Maria dokonce přiznala: „Satan se ujal jedné části mého plánu a přeje si jej přisvojit. Modlete se, aby v tom neuspěl, protože si vás přeji mít pro sebe, abych vás mohla darovat Bohu!“ V průběhu tohoto měsíce Panna Maria ještě dvakrát vybízela k modlitbě. Na začátku září řekla: „Dnes vám děkuji za všechny modlitby! Modlete se nadále ještě více, a satan pak bude dále od tohoto místa. Drahé děti, satanův plán padl. Modlete se, aby se uskutečnilo to, co Bůh plánuje v této farnosti.“

Jak je třeba se modlit?

Učedníci jednou Ježíše požádali: Nauč nás se modlit! Naučil je modlitbu Otče náš, ale tím jeho výuka neskončila. Slíbil seslání Ducha svatého, který je bude o všem poučovat (J 14,26), tedy i o modlitbě. Zajímavé je, že Panna Maria v poselstvích víckrát vyzývala farnost, aby se modlila za dary Ducha svatého a zvláště o ducha modlitby. Poprvé to bylo při novéně k Duchu svatému v roce 1984: „Drahé děti! Dnes večer si vám přeji říci, ať se ve dnech této novény modlíte za seslání Ducha svatého na vaše rodiny a na vaši farnost.“ A v následujícím vzkazu je výzva: „Zítra večer se modlete o ducha pravdy. Zvláště vy, z farnosti. Protože potřebujete ducha pravdy, abyste mohli předávat poselství taková jaká jsou, a nepřidávali k nim ani neubírali z nich cokoli...“

Zde je krásně cítit, jak se tyto události shodují s pokladem víry Církve. Nejedná se o žádné senzační novoty, ale o vyhlašování toho, co je podstatné pro křesťanský život a co se často v životě opomíjí. Panna Maria si nepřisvojuje, co jí nenáleží. Ona může zvát a podněcovat k modlitbě, ale pouze Duch svatý může naučit skutečně se modlit. Jen v Duchu svatém může člověk pochopit vážnost situace, v níž se ocitá svět, a význam Boží výzvy, kterou nám posílá po Marii. V jednom dalším vzkazu o tom Panna Maria říká: „Neuvědomujete si význam poselství, která vám po mně Bůh posílá. Dává vám veliké milosti, ale vy to nechápete. Modlete se k Duchu svatému o osvícení.“

Panna Maria často hovoří i o zkouškách, kterými farnost musí projít při svém růstu ve víře. Ve zkouškách je přitom možné obstát jen zásluhou síly modlitby, a modlit se bude v pokušení jenom ten, kdo pochopil potřebu a smysl své zkoušky. Panna Maria proto opět vyzývá k modlitbě k Duchu svatému: „Drahé děti! Dnes si přeji říci všem ve farnosti, ať se modlíte zvláštním způsobem k Duchu svatému o osvícení. Ode dneška si Bůh přeje farnost zkoušet zvláštním způsobem, aby ji mohl upevnit ve víře.“ Nedlouho potom ve třech po sobě jdoucích poselstvích vyzývala k otevřenosti vůči Duchu svatému a k modlitbě o osvícení.

Modlitba a láska

Stejně jako výzva k modlitbě, přednášená ve čtvrtečních poselstvích, není pouhou šablonou, tak ani modlitba, kterou Panna Maria žádá, nemá smysl sama pro sebe. Skrze modlitbu je potřeba dosáhnout samotného středu křesťanství, lásky. Proto Panna Maria vzkazuje: „Modlete se, modlete se, modlete se! Nevím co vám říci jiného, protože vás mám ráda a přeji si, ať v modlitbě poznáte lásku Boží a moji.“ V následujícím poselství tuto myšlenku vyjadřuje ještě silněji: „Drahé děti! Ne, neumíte milovat a neumíte s láskou poslouchat slova, která vám dávám. Buďte si vědomi, moji milovaní, že já jsem vaše Matka a že jsem přišla na zem, abych vás učila z lásky poslouchat, z lásky se modlit...“

Ta výzva je se zvláštním důrazem vyjádřena před Vánoci, svátky lásky: „Drahé děti! Víte, že se blíží čas radosti a bez lásky nedosáhnete ničeho. Proto nejdříve začněte mít rády svoji rodinu, všechny ve farnosti a potom budete moci mít rády a přijímat i všechny ty, kteří sem přicházejí.“ Podobnou výzvu Matka Boží přednesla i na začátku postní doby roku 1985: „Drahé děti! Dnes vás vyzývám, ať tento týden žijete podle slov: Já miluji Boha ... Láskou dosáhnete všeho, i toho. o čem si myslíte, že je to nemožné.“ Toto je jistě vrchol, ke kterému směřuje modlitba v podobě, vyjádřené ve čtvrtečních vzkazech. Modlitba zde není skutkem zbožnosti, který, bohužel, mnohé zbožné lidi nechává v srdci netknuté. Ona si přeje člověka při modlitbě vést tak, aby pochopil lásku jako hlavní pravidlo křesťanského života. To je možné jenom tehdy, když se skrze modlitbu dosáhne a pochopí Boží láska k nám. Proto Panna Maria říká: „Víte, drahé děti, že vás nesmírně miluji a že den co den prosím Pána, ať vám pomůže pochopit lásku, kterou vám projevuji. Proto, drahé děti, modlete se, modlete se, modlete se!“

Modlitba a růst ve víře

Přestože je modlitba zdaleka nejčastějším tématem Mariiných poselství, není, jak jsme viděli, ani oddělena od všeobsažné skutečnosti života podle evangelia ani není sama pro sebe přespříliš zdůrazněna tak, že by vyvolávala v člověku bolestné stavy. Vybízení k modlitbě nemá za cíl rozmnožování modlitby ve smyslu množení takzvaných zásluh před Bohem, ale neustálý růst ve víře. Panna Maria stojí ve službě hlubokého a všeobsažného dění v této farnosti a s touto farností. Jedná se o školu nejen modlitby, ale i obrácení a křesťanského života.

Výzvy k modlitbě, obsažené ve čtvrtečních poselstvích, jsou obyčejně provázeny i poučením, jak je významné se modlit. Cílem není rozmnožování modliteb, ale ozdravení modlitební praxe, která u mnohých křesťanů prakticky odumřela. Je třeba se modlit srdcem a skrze modlitbu růst v lásce k Bohu a k lidem. Modlitba, která je žádána v poselstvích, není ani povrchní ani výlučná. Je hluboká, jako je hluboká víra podle evangelia, a široká jako evangelijní poselství. Úmysly této modlitby nejsou sobecky ohraničené na potřeby medžugorské farnosti, nýbrž farnost svou modlitbou slouží druhým. Není zde příslib žádných časných ani materiálních darů, nýbrž jen mír a radost v Duchu svatém. Proto tato poselství představují velmi zajímavou a význačnou kapitolu medžugorských událostí a zaslouží si zvláštní pozornost. Její plody pocítili poutníci z různých zemí světa, a den co den si nacházejí cestu ke stále většímu počtu lidí.

Fra Ivan Dugandžić