There are no translations available.

Meditace fra Jozo Zovka nad poselstvím z 25. října 2008

Drazí moji bratři a sestry, toto poselství mne zastihlo v Itálii, blízko Baria, kde se shromáždilo velké množství věřících na celodenní modlitbu. Ta byla podstatou toho co jsem chtěl vyhlašovat v průběhu programu dne, který začínal v 8 hod. ráno a končil v 9 večer. Toto poselství je pro mne mocnou výzvou Panny Marie v těžké době Církve. Tato doba je tak podobná středověku, kdy se vytrácela důstojnost člověka. Kdy se lid dělil na tři společenské třídy. Kristus nebyl spokojený se šlechtou ani s jinou společenskou třídou. On osvěcuje boháče, aby ukázal novou cestu a nový obraz člověka a jeho důstojnosti.

Františku, moje Církev se boří – řekl živý Kristus z Kříže. – Pane, co chceš, abych učinil? – Pomoz mi obnovit Církev. – Jak? – Čti, říká mu Pán. František bere do svých mladických rukou Bibli, otevře ji třikrát a najde odpověď: opustit vše, zříci se všeho a jít za Ježíšem.

Živý Ježíš mluví z kříže, živý Ježíš mluví z Bible. Člověk poslouchá otevřeným srdcem a poznává, že jiná a lepší cesta není. Odpovídá na výzvu. – Pane, - říká asisský chudák – od té doby co jsem Tě poznal a zamiloval jsem si Tě – moje peníze, obchody, koně, prestiž z vítězství, přátelé a dívky, vše je ničím. Všechno je prach. Ty jsi můj Bůh a moje všechno! A nastoupí do školy modlitby. Ukřižovaný je jediný Učitel i kniha ze které učí veškeré moudrosti a čerpá veškerou lásku pro všechno stvoření. Vše ho vede ke Stvořiteli. Nejšťastnější člověk chodící po této zemi je člověk osvobozený od otročení věcem.

fra Jozo Zovko

Papež Benedikt XVI., když se ujímal kormidla Petrovy lodě, byl osvícen Duchem svatým a zvolal ke všem: «Do této lodi zatéká ze všech stran“. Někdo to vykládal jako humor osmdesátníka a moudrého učitele Církve. Ne, já jsem ho takto nechápal. Já jsem ho pochopil jako učedníci a apoštolové Petra u Cezareje Filipovy, když na otázku: Co říkají lidé – Kdo je Syn člověka – odpověděl: «Ty jsi Mesiáš, Kristus, Syn Boží.» To je jediná úplná odpověď po všechny časy. I dnes náš Petr odpovídá v jakém stavu je Církev.

Rozvod manželství je zrušení svátosti lásky a způsobuje díru na Těle Církve. Takový křesťan nežije svoji víru, tedy žije beze mše a bez neděle, bez modlitby a bez svátostí, krátce řečeno bez Boha, způsobuje svým životem a veřejnými hříchy velikou trhlinu na Těle Církve. Mladí, kteří se stali obětí počítačových her a obsesních programů, obětí noci a nočních podniků, ničí sebe a svoje rodiny. Rodina, která se nemodlí a nevychovává své děti v duchu Evangelia, je velikou a vždycky skandální dírou v Lodi Církve. Zlostní, nadávající lidé, narkomané, alkoholici, pseudotheologové a vědci bez svatosti a svatého života v Církvi, ničí Církev.

Proto jsme zvláštním způsobem vyzýváni – a to všichni – abychom se modlili na její úmysly. Královna Míru nám ještě jednou vykládá, že Církev může svojí důvěryplnou, společnou modlitbou zatavit plnění satanova plánu. Satan je ten, který ničí, rozděluje, který zasévá koukol do srdcí Božích synů. On je pokušitel, který nikdy nespí. On ruší člověka, Církev i každý Boží plán. Jemu se daří každý den stále více lidí vzdalovat od Boha, nebo je postavit proti Bohu a Jeho plánu. On staví sebe místo Boha na Jeho první místo. Ta pýcha se projevuje v dekadenci a erozi morálky, což se nejvíce projevuje v televizních programech a jiných masmédiích. Všechno chce zneužívat. Nemorální člověk má větší rozhled a větší podporu než morální, lhář více než člověk čestný, a zvláště více než jeho rodiče.

Ty falešné hodnoty a falešné idoly, které se staví na podstavce pohanských bohyň a bohů, každodenně vymývají mozek a zavádějí na scestí i ty nejmenší a přesvědčují je, že je jediná cesta ta, kterou je vedou oni.

Pornografie a droga a moderní závislost na hrách, jsou mocnými prostředky zotročování dnešního člověka. Otročí jim lidé každého věku. Na velkém shromáždění v Paříži přednesli odborníci zdrcující údaje o tom, že pornografie je vražednější a rozšířenější zhouba člověka než droga. Tak násilím proti životu, otročením požitkům a falešným zábavám zůstávají rodiny bez dětí a děti bez rodiny a rodinné výchovy.

Za krátkou dobu množství mladých opustilo každý vliv náboženského života a výchovy. Všechno co existuje, všechno co se nabízí, je dovoleno. Denně se zavírají semináře a je stále menší zájem o Boha, o Církev a o Zjevení.

Vraťme se na okamžik do historie Starého zákona.

Filištíni s Goliášem v čele jsou před Jeruzalémem. Profesionální vojáci s obrem Goliášem v čele plánují zničit Jeruzalém a pokořit Izrael. Král Saul se od zvědů dovídá o tisícovkách vojáků v nepřátelském táboře. Nemůže se jim postavit na odpor. A navíc nespoléhá na Boha a na jeho pomoc. On uvažuje jenom lidsky a prostá matematika mu říká, že boj má předem prohraný s o tolik početnějším vojskem nepřítele.

Bůh opouští krále, který s Ním nepočítá. Povolá mladého Davida, pastýře. A jeho prorok pomaže za krále. – Ty v mém jménu zvítězíš. – řekl mu Jahve – svým prakem a pěti kameny. Neboj se předstoupit před Goliáše v mém jménu. A bylo tak. David uvěřil Pánu a jeho slovu, jeho jménu. David vítězí a srazí nepřemožitelného Goliáše.

Jak se dnes vyzbrojit? Modlitbou a půstem, říká nám Královna Míru. Tu zbraň připomíná i Pán učedníkům, kteří nemohli vyhnat ďábla z posedlého.

Jak vítězili proroci a novozákonní světci? Půstem a modlitbou. Jak František obnoví Církev? Půstem a modlitbou. Co je dnes naší silou o které mluví Panna Maria, že s ní zastavíme moc satana? Půst a modlitba. Jiná zbraň není. Chceš-li pomoci svému národu, své rodině a Církvi, poslouchej Matku. Přijmi tu zbraň. Připomeňme si i apoštola Pavla, který na samotném počátku Církve píše křesťanům: «Buďte silní v Pánu. Oblečte se do bojové výstroje, kterou dává Bůh, abyste se mohli vzepřít ďábelským útokům.

«...A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.» (Ef, 6,10-13)

Drahá Matko, veliká jsou tvoje slova a drahocenné tvoje rady. Ty, která svojí patou drtíš hlavu našeho nepřítele, Ty víš nejlépe jak ho zvládnout. Díky Ti za toto mocné poselství, kterým voláš všechny.

Bratři sestry, neberme to poselství jako pouhou informaci. Ona je jediný program pro naše přežití, i pro náš mír jako věřících a svatých. Což necítíš hlubokou vděčnost, že ti znovu potvrzuje tvé povolání a tvé zaslíbení, že znovu mluví o tom, jak je důležitá naše rodina, která se modlí a postí za to, aby lidé žili Mariina poselství! V tuto chvíli nic není tak aktuální. Odpověz na výzvu!

Tento měsíc se naše modlitební společenství bude modlit za následující úmysly:

  1. Za dar ducha moudrosti a síly, dar půstu a modlitby, dar vytrvalosti v ovzduší spotřební společnosti ve kterém žijeme, aby tak zůstal náš Pán vždy na prvním místě: Náš Bůh a naše všechno!
  2. Za všechny, kteří ztratili dary: víru, lásku, naději a radost v modlitbě a oběti, aby ty milosti znovu odhalili a žili.
  3. Za všechny poutníky, vizionáře a farníky, aby zodpovědně a doslovně žili toto poselství. Za všechny biskupy a kněze, kteří provázejí poutníky, aby jim byli vždycky vzorem a dobrými pastýři, kteří s největší láskou pomáhají k obrácení skrze svátosti smíření a eucharistie.

Drazí moji bratři a sestry! Toto poselství mne šokovalo a potom mi dodalo i odvahu, protože na tuto smrtelnou nemoc tj. různorodé odpady a nesmírné bloudění na cestě víry, a to zvláště v našich rodinách a mezi našimi mladými, je lék: a tím je půst a modlitba.

Ten lék můžeme podávat my. Je radostné, že ten dar je v našem srdci. Odvážně odpovězme na výzvu Královny Míru.

Za vás všechny se modlí a postí, abychom byli úspěšní vyprošuje váš bratr fra Jozo. 30.10. 2008, Široki Brijeg

Meditace fra Jozo Zovka nad poselstvím z 25. 1. 2008

Čas milosti je tak známý a tak frekventovaný pojem v duchovním životě a růstu každého křesťana i Církve jako lidu Božího na cestě. Čas milosti je časem zvláštní blízkosti Boží a Boží náklonnosti k jeho lidu. Čas milosti je dar slabému a hříšnému člověku. Zvláštní a nezasloužený dar. Pro člověka, hříšníka je vždycky nabízen tento čas, právě tomu, který hledá v pokoře srdce dar odpuštění, dar víry, dar modlitby, dar usmíření, dar svatosti, dar pokory a právě ve svatopostním období ho nachází a získává.

Existují milostiplná a od Hospodina vyvolená místa a období, a potom lidé a modlitby a oběti. Když to člověk pozná a odpoví pokorným srdcem, když si to všechno v hlavě srovná a přijme, Bůh na otevřené a kající srdce odpovídá hojností darů a milostí. Milosrdný Bůh trvale provází plody a znameními taková období a místa, osoby a jejich modlitby.

Svatopostní období bylo vždycky v církevní tradici časem milosti. Ten milostiplný čas vždycky ukazoval nejkrásnější podobu našeho Pána Ježíše trpícího. Ta Jeho podoba uchvacovala největší světce a mystiky Církve. Před křížem a ve svatopostním období světci v modlitbě a meditaci Ježíšova utrpení a smrti přijímali stigmata a prožívali zvláštní extáze. Svatopostní období je pro všechny nás křesťany časem úplného návratu k Otci podle příkladu Marnotratného Syna z Evangelia. Ten čas prorok Ezechiel ohlašuje jako čas proměny srdce: «Odejmu od vás srdce kamenné a dám vám nové srdce, srdce z masa.». Ten čas Bůh věnuje zvláště člověku jako pastýř ztracené ovci nebo žena ztracené drachmě. Našemu Bohu není lhostejné, když hledí na svůj lid, který bloudí pouští života a nenachází východisko. Čas milosti je ten Boží vztažený prst, kterým ukazuje člověku jedinou cestu a východisko. Čas milosti je náš čas, který nesmíme promarnit. «Stojím před vraty a klepu. Kdo slyší můj hlas a otevře, k tomu vejdu...» Říká Pán ve Zjevení. Být doma a slyšet klepání, otevřít a zůstat ve společenství s Ním, to je náš milostiplný čas.

Panna Maria v tomto jarním období nám otevírá srdce tím nejprostším obrazem z přírody: zoraná, kultivovaná země. Připravená pro přijetí setby. Očištěná od veškerého plevele, pohnojená a nakonec osetá, vydává zvlášť dobrou úrodu. Ta úroda bude taková jakou setbu jsme zaseli. Jestli jsme zaseli pšenici, pšenici budeme žít. Jestli jsme zaseli jinou kulturu, budeme sklízet i jinou úrodu. Tentokrát Královna míru mluví o plodech dobra. Jak a z jakého semene ono roste?

Člověku, jako obrazu Božímu je dáno, aby uměl rozlišovat dobro od zla. Bůh nám dává milost a inspiraci křesťanskou rodinou výchovou a výchovou Církve, jak se rozhodnout pro dobro. Naše volba je naše svoboda. Ta ukazuje nakolik jsme svobodní a nakolik jsme zotročení. Kolem sebe i v sobě samotných často poznáváme svoji slabost. Často jsme při rozhodování udělali chybu. Tolikrát jsme se rozhodli pro menší dobro nebo dokonce i pro zlo. Ta naše slabost projevuje naši zotročenost věcmi, požitky a nejnižšími pudy. Proto jsme vyzýváni, abychom se modlili a postili, abychom byli svobodní a ve svobodě mohli volit to největší dobro.

Není pochyb o tom, že naše generace ztratila svoje dobra – hodnoty bez kterých je tak ubohá a chudá a je ve skutečně těžké morální a duchovní krizi. Radost si není možné zajistit drogou, alkoholem, požitkem nebo autem. Není úsměvu ve tváří bez klidného a šťastného srdce. Radostné srdce mluví očima, slovy, dobrými skutky. Radost patří člověku, který staví svůj dům na pevném základě, na skále. Dům vystavěný na písku se bortí. Naše budoucnost bez Boha a upřímné zkušenosti s modlitbou a svátostmi je klam, zklamání. Je snadné poznat, všimnout si, zklamaného člověka na cestě, ve třídě, v zaměstnání, na druhé straně pultu, v kostele. Tak i zklamaný člověk ještě jasněji vidí a všimne si šťastného člověka, kterému radost září z očí, vystupuje z usměvavé tváře, vytéká jako požehnání z rodinného domu a z pracoviště na všechny, kteří jsou blízko. Dobré je požehnání, které nezávisí na módním trendu nebo materiální prestiži. Patří těm, kteří se setkávají s Bohem. Ti vlastní dobro a nosí radost v srdci a v duši. Proto jsou tak silní a činorodí apoštolové radosti. Přímá výzva, abychom se zřekli hříchu a abychom si vybrali život, a to život věčný, je známá výzva z těžkých biblických dob. Jozue před vstupem do Svaté, Zaslíbené země dává lidu na vybranou: sloužit Bohu nebo idolům. Všichni se rozhodují pro službu Jahvemu. Tedy se zbavte svých idolů, model a hříchů. Prorok Eliáš se ptá lidu: jak dlouho budete žít dvojí život a morálku, chvíli sloužit Jahvemu a chvíli modlám. Mojžíš vede svůj lid k tomu, aby se rozhodl pro život a ne pro smrt, aby opustil hřích. A tak to jde dál přes Ježíše, apoštoly, Církev až do našich dnů. Tedy hřích přivádí smrt. Je to zlo, které se šíří jako epidemie. Skoro se na nás lepí. Ovládá naši slabost a vítězí. To hříšné klima a semeno často rozsévá prostředí ve kterém se pohybujeme. Masmedia, kterým dovolujeme, aby s námi manipulovala.

Tento svatopostní čas je časem milosti ve kterém světlo a síla Kristovy lásky pozvedá naši slabou vůli, hříšnou přirozenost a inspiruje k pokání, k slzám a bolesti nad osobními hříchy a hříchy národa. Proto se budeme postit a modlit až do úplného očištění.

Drazí bratři a sestry!

Postní doba nám nabízí svoji cestu, která je církevní praxí potvrzená jako jediná. Přijměme ji. To je půst a modlitba, křížová cesta, každodenní četba Písma svatého a maximální odříkání si ducha a nabídek tohoto světa, povrchní zábavy, televize a dalších nabídek.

Tento měsíc se budeme modlit na následující úmysly:

  1. Za všechny rodiny, aby přijaly a žily poselství půstu a modlitby srdcem. Aby se obnovila modlitba v našich rodinách, zvláště modlitby růžence a denní četba Písma svatého.
  2. Za obrácení všech nadávajících a rouhajících se lidí, za návrat k Církvi a ke svátostem všech těch, kteří se vzdálili od Církve a zanedbávají život podle víry.
  3. Za Svatého Otce – Hlavu Církve, za všechny biskupy a kněze, řeholníky a řeholnice, aby v tomto postní období obnovili svoji věrnost Bohu a Církvi a učinili plodným své povolání dobrými skutky.

Drazí bratři a sestry!

Zatímco toto píši uvažuji o množství lidí, kteří se obracejí v této svatopostní době v Medžugorji ke Královně Míru, aby nalezli ztracený mír a dobro, radost a potřebnou pomoc. Modleme se za všechny poutníky, za jejich potřeby a úmysly. To je naše povolání!

Všechny vás zdravím a modlím se za vás fra Jozo 1.2.2008, Široki Brijeg

 
 
 
 

2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]