Vérité

Mnohé nauky o léčení se opírají o hypotézu nějaké vesmírné energie. V článku je ukázáno, že buď jde o sugestivní působení léčitele, nebo autosugestivní působení léčeného. Dále je ukázáno, že pozitivní působení z "vesmíru" je možné vysvětlit jen v souvislosti s reálným Bohem.

V posledních letech se v naší vlasti hovoří o vesmírné energii, která léčí tělo i duši člověka, která je projevem nějakého dosud nepoznaného zdroje, která má vyšší inteligenci než člověk a která jakoby přinášela vysvětlení mnoha neobjasněných jevů.

Publikace, které se zabývají touto tématikou, nebylo možno za totality vydávat, a proto se stávají nyní pro některé lidi poutavé. Mají dojem, že se jim otevírá dosud nepoznaná a přitažlivá oblast, a navíc mají dojem, že informace z těchto publikací nekladou na člověka téměř žádné nároky, příkazy, odříkaní a oběti. Tyto informace nabízejí ideologii a cvičení, které - jak se zdá - přinášejí pozitivní efekt, a tedy potvrzují domněnky o nějaké vesmírné energii, a pokud je člověk neakceptuje, nehrozí mu žádné sankce, např. že bude po smrti zavržen. Jak se na tyto informace má dívat běžný člověk?

V těchto publikacích se uvádí, že údajná "vesmírná energie" uzdravuje člověka, protože fyzicky působí na tělo a uzdravuje duši, protože harmonizuje duševní stav. Uvažujme tedy o možnosti existence takové energie a její příčině.

Předně je třeba upozornit, že slovo "energie" je čistě fyzikální pojem, ať již má formu hmotnou nebo formu pole. Fyzikální energie se šíří nanejvýš rychlostí světla. Tento pojem vesmírné energie se stal koncem druhého tisíciletí populární pro široké vrstvy lidí. Ovšem fyzikální energie (hmota, pole, elementární částice) není schopna "uvažovat", činit logické závěry, ale působí zcela deterministicky, tedy působí tak, jak byla "někým" nasměrována. Ale není znám sebemenší náznak, že by fyzikální energie interagovala s duší. Navíc i kdyby se dala vesmírná uzdravující energie přivolat a šířila se nejvyšší rychlostí, to je rychlostí světla, dostala by se na Zemi nejdříve za několik minut nebo hodin. Bylo by vhodné pro uvažované jevy nepoužívat tento pojem "vesmírná energie", ale hovořit spíše obecněji hypoteticky o nějaké vesmírné síle, která se šíří okamžitě, tedy nezávisle na času a prostoru.

Dále je třeba říci, že pojem "vesmírná energie", která vychází z dosud nepoznaného zdroje, je pouze hypotéza, jež má vysvětlit určité prokazatelné jevy. Teoreticky by mohlo jít o tři možnosti zdrojů takové energie.

Buďto by šlo o samostatně myslící energii, což je z hlediska dosavadního vědeckého poznání nesmysl.

Nebo zdrojem takové energie, kterou léčitel nebo léčený přivolá, je mimozemská myslící a inteligentní bytost. Ale dosud není zřejmé, že by taková bytost existovala, kromě Boha křesťanského nebo Boha starozákonního, včetně andělů dobrých a zlých. Do této skupiny bychom mohli zařadit i jiná monoteistická náboženství, v nichž by byl stejně implicitně konkrétní uvedený Bůh. Ale nemůžeme sem zařadit hliněné bůžky z doby starozákonní, protože ti s lidmi nekomunikovali.

Třetí možností existence zdroje "vesmírné energie" by mohl být člověk jako jediný myslící a inteligentní tvor na zemi. A zde jsou opět dvě možnosti: buď je zdrojem "vesmírné energie" člověk vykonávající léčení, nebo člověk, který sám sebe léčí, aniž by si uvědomoval, že tuto energii produkuje. Nyní věnujme větší pozornost poslednímu případu, kdy zdrojem "vesmírné energie" je člověk. Uvažujme obě uvedené alternativy.

V prvním případě jde o léčitele, který zprostředkovává "vesmírnou energii" léčenému. Ukázali jsme, že zdrojem této energie by sice mohl být konkrétní Bůh nebo anděl, ale na ně se léčitel vyznávající "vesmírnou energii" neobrací. Pouze by mohl nastat případ, že léčitel, který bez vlastní viny nepoznal Boha a usiluje o dobro, se obrací na nějakou nepoznanou duchovní bytost o pomoc a skutečný Bůh by mu pomohl. Jinak, a to je nejčastější případ, by zdrojem "vesmírné energie" musel být sám léčitel.

Pak může jít buď o energii, nikoliv duchovní, produkovanou léčitelem na principu biologickém, kdy bioenergetické pole člověka, zvláště u končetin, působí na léčeného (nejde o reiki), a tím se dosahuje léčebného účinku.

Nebo jde o psychické působení léčitele na léčeného. Zde může léčeného ovlivnit jednak samotný obsah slov léčitele a dále energie, která působí při přenosu myšlenek od léčitele a ovlivňuje psychiku léčeného přes mozek a nervový systém, což může vyvolat zklidňující a uzdravující pochod. V této souvislosti můžeme též hovořit o sugestivním působení. Přitom léčitel, který si neuvědomuje tyto dva aspekty, ale dosahuje nějakých účinků, se může domnívat, že zprostředkovává nějakou "vesmírnou energii".

V druhém případě je zdrojem "vesmírné energie" přímo sám léčený člověk. Aniž by si to uvědomoval, je sám sobě léčitelem, neboť když vykonává doporučené úkony, zklidňuje se, a tím se uzdravuje, takže může přijmout hypotézu, že je to působením nějaké "vesmírné energie". Proč se skutečně dosahuje pozitivního účinku v případě, že léčený působí na sebe, když žádná myslící vesmírná energie neexistuje?

Totiž při léčebných úkonech-cvičeních jsou zpravidla například konána dechová cvičení a určitými postupy se vytváří snaha o zklidnění. Je zřejmé, že při těchto cvičeních se správným a hlubokým dýcháním okysličuje krev, což vede k pocitu svěžesti. Dále se člověk snaží zklidnit myšlenky a udržovat tělo v určité poloze, čímž zřejmě rekreuje nervový systém, neboť při zklidňování dipólové energetické momenty nervových buněk se srovnají do stejného směru a tím se posílí celkové pole organizmu. Naopak při rozrušení nastává rozházení směrů dipólových momentů a oslabení celkového pole, což napomáhá ke vzniku nemoci. Oba tyto vlivy, biologický a psychický, zajisté napomáhají k duševnímu a tělesnému zdraví.

Z těchto úvah je zřejmé, že teorie o nějaké "myslící vesmírné energii" z dosud neznámého zdroje je hypotéza, kterou není možno sebeméně podepřít. Ale prokazatelné účinky v těchto souvislostech je možno již podle dosavadních poznatků vysvětlit zcela jednoduchým přijatelným způsobem, a proto není potřeba vytvářet hypotézu o nějaké "jednající nebo myslící vesmírné energii". Tímto vysvětlením je ovšem potlačen půvab tajuplna, což může být pro některé lidi zklamáním a zhoršovat podmínky pro autosugesci.

Pokud jde o druh východní jógy, zaměřené na léčení, je třeba rozlišovat dva aspekty: tělesný a psychický.

Při tělesných cvičeních dochází k natahování a uvolňování svalů a určitého držení těla, což je činnost užitečná, a nelze proto proti tomu nic mít.

Pokud jde o duševní představy při těchto cvičeních, zejména představy, že člověk přijímá nějakou "vesmírnou energii", jde o vadnou představu, protože člověk se váže na něco, co neexistuje, a tím ignoruje reálného Boha, který je jedině zdrojem uzdravení skrze přirozený a nadpřirozený řád a dal nám k tomu vnuknutí, jak to dělat. Když člověk věří v neexistující "vesmírnou energii", automaticky se vyřazuje z křesťanského společenství. Ale jestliže člověk bez vlastní viny nepoznal Boha a usiluje přirozeně o dobro, může pro lásku Boží zlepšit duchovní cestou svůj stav, ale zdrojem uzdravení je zase pro něj neznámý, ale reálný Bůh. V tomto smyslu je východní jóga, která nezná konkrétního Boha, přínosná, ale pro křesťana je krokem zpět.

Proto věřící člověk, který se chce takto léčit, si může při těchto tělesných úkonech pravdivě představovat, že přijímá duchovní sílu od reálného Boha, který jediný může vždy skutečně uzdravit jeho tělo a duši, a to jednak prostřednictvím přirozeného řádu, který vytvořil, a eventuálně též nadpřirozenou cestou. A k tomuto uzdravení Bohem duchovní cestou dojde jen v případě, že to není škodlivé pro spásu člověka. Potom takové cvičení je zcela nezávadné, užitečné a pravdivé a měli by je dělat všichni a děkovat Bohu za tento dar.

František Mráček

×

TOP