Vérité

V článku je ukázáno, že ve slově "reiki" jsou zahrnuty dva zcela rozdílné procesy. Jeden je čistě biofyzikální. Druhý má charakter duchovní, ale s velmi rozdílnou kvalitou: od autosugestivních procesů po nadpřirozené Boží působení.

Ke slovu "reiki", které se u nás v poslední době rozšířilo, se ve Slovníku neologizmů (Academia Praha 1998) konstatuje, že jde o léčení osob vkládáním rukou, kdy vesmírná energie uvádí do souladu vnitřní stav lidské osobnosti s okolním prostředím. Reiki dokáže účinně stimulovat oslabený organizmus, je to metoda předávání energie. Potud citát.

K této charakteristice slova reiky, která způsobuje zmatek u mnoha lidí, je třeba uvést několik objasňujících poznámek.

V tomto citátu je vyslovena mylná domněnka, že oslabený organizmus se stimuluje pomocí nějaké vesmírné energie, ale ve skutečnosti toto působení je způsobeno hlavně biofyzikální energií, kterou mají někteří jedinci a vyzařuje jim hlavně z rukou. Tuto energii není možné navodit meditací, ani žádným psychickým ani fyzickým cvičením. Je dána biologickou dispozicí některých jedinců. Byla prokázaná četnými experimenty a měřenim.

Je tedy třeba rozlišit dva zcela rozdílné způsoby léčení, při nichž se vkládají ruce na člověka. V obou případech nemusí být ruce v těsném kontaktu s člověkem, ale mohou být od něj v určité vzdálenosti.

V prvním případě, označeném dříve jako lidský magnetizmus, léčitel položí ruce na člověka, popřípadě pohybuje mírně rukama v jeho blízkosti; po nějaké době, třeba 10-20 minutách nebo za den, dochází ke krátkodobému nebo i trvalému uzdravení. V některých případech je třeba působení opakovat, a tím postupně zlepšovat zdravotní stav.

K tomuto případu léčení je třeba uvést, že podstata léčení spočívá v tom, že někteří jedinci (asi 5 % lidí) mají zvlášť silnou tělesnou vitalitu, která způsobuje kolem těla, zejména končetin, silné biofyzikální pole. Toto pole je složeno z polí jednotlivých buněk. Tato dílčí pole jsou u zdravého jedince orientována do jednoho směru. Jedinci, mající toto pole zvlášť silné, zpravidla potřebují méně spánku a jsou fyzicky výkonní. Tato schopnost je potřebná a důležitá zejména u sportovců a lidí podávající větší fyzické výkony.

Běžní lidé mají toto pole jednotlivých buněk slabší, a je tedy slabší i celkové biofyzikální pole. Jestliže dojde k onemocnění určitého orgánu, dojde navíc k disharmonii v nasměrování dipólových momentů jednotlivých buněk (dílčí dipólové momenty mají různé směry), a tím k oslabení celého pole těla člověka. Jestliže na nemocné místo zapůsobí člověk se silným polem, nasměruje induktivně do jednoho směru jednotlivé dipóly buněk nemocného místa, a tím dojde k procesu uzdravení. Jestliže příčina nemoci již není, může být uzdravení téměř okamžité.

Tento léčebný postup je podle dosavadních poznatků vhodný pro ty typy onemocnění, které jsou podmíněny zánětlivými procesy, dále pro nemoci související se spasmy (některé typy onemocnění páteře a srdce, křečovitá onemocnění) a nemoci nervové soustavy včetně vyčerpanosti. Při tomto léčebném procesu dochází též k rozšiřování cév a jejich prokrvení u léčeného člověka.

Při aplikaci na zánětlivé procesy je potřeba brát v úvahu, že u opouzdřených zánětů (třeba u zubů) může dojít několik hodin po léčebném úkonu k bolestivé reakci, což není na závadu léčení. Při nervovém onemocnění se pacient cítí bezprostředně po zásahu velmi dobře, ale pokud příčina onemocnění trvá, tak za den nebo dva je na tom stejně jako dřív.

Stává se, že někteří lidé o tomto daru nevědí, ale používají jej. Např. matka položí ruce na nemocné dítě a tomu přestává bolest nebo se zklidní a usne. Proto, když má dítě bolesti, jde za matkou a poprosí ji, aby mu položila ruce na hlavu nebo na nemocné místo.

U tohoto léčebného postupu nejde o žádné předávání energie, jde pouze o indukci obdobně tak, jako tomu je u permanentního magnetu, kterým magnetujeme měkké železo. Energie pole permanentního magnetu se tím nezmenšuje. Tady není potřeba si vymýšlet domněnku, že jde o energii z vesmíru. Léčitel může být unaven pouze pohyby rukou, ale nikoliv úbytkem vlastní energie. Určitého mírně nepříjemného pocitu tepla v rukou se léčitel zbaví ihned krátkým umytím rukou v chladné vodě.

Pro uskutečnění léčení pomocí tohoto prvního způsobu musí léčitel mít od narození silnou fyzickou dispozici, kterou nelze získat meditacemi. Tuto schopnost mohou mít různí lidé, i když o tom nevědí, a mohou začít léčit, po poučení třeba za 5 minut. Stačí přiložit ruce a nechat je v klidu. Za chvíli léčitel, kdy se pouze snaží o zklidnění myšlenek, ucítí třeba teplo v dlaních nebo mravenčení nebo tlak na ruce, a léčebný proces tím začal.

Pokud má člověk schopnost uzdravovat pomocí uvedeného daru, nemusí věřit v žádnou vesmírnou energii, nemusí ani věřit v Boha, ale měl by uznat, ale měl uznat, že má tento dar od Boha. Tuto vlastnost mají lidé kteří potřebují méně spát, nebo fyzicky zdatní sportovci.

Nicméně je v tomto případě léčení rozšířen názor, že léčitel přenáší na léčeného negativní vlivy. Ale tento názor je neopodstatněný, protože uzdravení se uskutečňuje biofyzikálním pochodem, tedy nikoliv duchovní cestou. Negativní vlivy takového léčitele se mohou přenést pouze "normálním kontaktem" (projevením mylného názoru, propagováním negativní činnosti, podceňováním náboženských praktik), nikoliv vlivem vlastního léčení. Ale je-li někdo duchovně labilní, ať se takových způsobů léčení raději vystříhá (viz Ř 14,2-4). Důležité je, že v tomto případě léčení nejde o spolupůsobení zlého ducha.

Ve druhém léčebném postupu se zdá, že dochází k fyzickému ozdravění organizmu duchovní cestou. Dále ukážeme, že tomu je jen v některých případech. Tento léčivý princip je znám od nepaměti a původně byl vysvětlován mytologickým předpokladem, že jde o duchovní sílu neznámého božstva, která přichází z vesmíru a uzdravuje. Tento způsob léčení bývá často označován slovem "reiki". V nynější době je tato uzdravující duchovní síla označována jako vesmírná energie. Takové označení je vlastně nepodložená domněnka, která neříká nic o podstatě nebo zdroji této síly-energie.

Změna slova, tj. slova "duchovní síla", které je nyní zaměňováno za nějakou "vesmírnou energii", přináší zmatek, protože populární slovo energie se dosud používá při hmotných procesech (pole, hmota). Není sebemenší náznak, že by hmota nebo pole interagovalo s duší a duchovým světem. O co tedy může ve skutečnosti jít?

Zdrojem duchovní síly může být pouze myslící bytost, což je Bůh, andělé (pozitivní, negativní) a člověk. Zvíře, rostlina, minerální látka ani elementární částice nemohou vyprodukovat duchovní léčivou sílu.

Nyní uvažujme vznik duchovní síly s ohledem na vývoj světa. Na počátku rozvoje lidské společnosti byla přijata myšlenka, že musí být dokonalejší bytost než je člověk, která byla hypoteticky nazývána božstvo. Ale bohové v podstatě neexistovali, takže božstvo nemohlo ve skutečnosti být zdrojem duchovní síly pro uzdravení. Jestliže tedy člověk vzýval božstvo a vznikla určitá uzdravující duchovní síla, mohl být zdrojem pouze buď dosud nepoznaný Bůh (o tomto zdroji bude pojednáno dále) a jeho andělští pomocníci, zlý duch nebo sám člověk.

Zlý duch se může při léčení uplatnit tehdy, když je vědomě vyzván ke spolupráci léčitelem a současně léčeným, nebo když je léčený vědomě a závažně v disharmonickém vztahu s Božím řádem anebo když je v plánu Božím, aby léčený byl léčen zlým duchem pro získání nějakých dober a vystaven (třeba pro poučení nebo přinesení oběti) působení zlého ducha. Ale v tomto posledním případě dává Bůh sílu k překonání účinků působení zlého ducha. Nicméně při působení zlého ducha za uvedených podmínek se ukáže, že buďto léčení bylo zdánlivě úspěšné nebo se eventuálně prokáží negativní důsledky takového léčení.

Pokud byl zdrojem duchovní síly člověk, vůbec si to nemusel uvědomovat, protože se mohl domnívat, že duchovní síla pramení na jeho výzvu od "božstva". Ale fiktivní víra člověka v "božstvo" pomohla u takového léčitele pouze vzbudit určitou energii. Tedy léčitel, tím že vzývá "božstvo" nebo nějakou podle něj dosud neznámou vesmírnou energii, působí na sebe autosugestivně, a tím dává možnost vzniku a působení energie na léčeného člověka, čímž může následně dojít k tělesnému uzdravení. Takový výsledek bývá obyčejně slabý, závislý na síle sugestivní schopnosti léčitele. Jestliže léčitel bez vlastní viny nepoznal Boha, ale vědomě usiluje o dobro, může být léčebný účinek výrazně zesílen Boží pomocí tím, že Bůh působí svými cestami na léčeného.

Další formy léčení duchovní cestou nastávají v době, kdy vyvolený národ - Židé - přijal, že existuje jediný konkrétní Bůh, který s tímto národem komunikoval. Tento reálný Bůh mohl být skutečně zdrojem duchovní síly větší, než tomu mohlo být u člověka. Poznáním Krista bylo možno získat daleko větší duchovní sílu, zejména působením Ducha svatého.

Když někdo nepoznal Boha, může tedy též uzdravovat, ale jen pomocí sugestivní energie, kterou produkuje, ale je to nedokonalé s malými trvalými pozitivními účinky. Jestliže ale člověk uvěřil v Boha a dokonce je křesťanem, je velkým krokem zpět, jestliže začne věřit v nějakou dosud neznámou vesmírnou sílu, čímž ignoruje konkrétního Boha, který je jediným zdrojem života a veškeré tvůrčí energie.

Mystické, tajuplné úvahy a obrázky, doplňující teorii o vesmírné uzdravující energii, navozují u některých lidí určité vzrušení a zvědavost, čímž způsobují určité zatemnění podstaty a ztěžují vývoj člověka k poznání pravé podstaty vesmírného stvoření, Boha. Ale svým způsobem pro lidi, kterým je duchovní oblast velmi vzdálená a jsou zcela upnuti na materiální zájmy, může hypotéza o vesmírné energii něco pozitivního přinést a probudit totiž zájem o duchovní a náboženské aspekty života.

Pokud se dostaví znatelný úspěch v léčení u lidí, kteří věří jenom v nějakou vesmírnou energii, je to spíše v kombinaci s darem uzdravování prvním způsobem. Ale tito "léčitelé" nejsou zpravidla schopni rozlišovat, že jde o dva zcela různé principy uzdravování.

Nicméně jsou navíc i případy, kdy "léčitelé", věřící na nějakou duchovní energii, úmyslně zahalují informace o léčení do tajuplného hávu za účelem obdivování nebo ziskuchtivosti.

Závěr

Tedy je třeba zdůraznit, že první způsob uzdravování nemá nic společného s duchovnem a tedy ani se zlým duchem a může ho konat jenom ten, kdo obdržel přirozený dar silného biofyzikálního pole. Tuto sílu nelze získat nějakým duchovním a tělesným cvičením, ale pouze dochází k jejímu zmenšení vlivem nemoci nebo psychickou rozrušeností.

Druhý způsob - uzdravování duchovní cestou - má různé úrovně.

Snad tu nejnižší úroveň, kdy se mluví o duchovní vesmírné energii, což - jak bylo výše uvedeno - ve skutečnosti v tomto smyslu neexistuje a jde zpravidla jen o malou energii, vázanou na sugestivní přenos myšlenek a produkovanou samotným léčitelem, bychom mohli zahrnovat pod slovo "reiki". Ovšem výsledný efekt může být podstatně zesílen o účinky biofyzikálního pole, což reikisté neoprávněně z neznalosti připisují nějaké „vesmírné energii“. Dále může být léčebný účinek podstatně zesílen Bohem v případě, že léčitel bez vlastní viny nepoznal Boha, ale vědomě usiluje o dobro.

Důležité je si uvědomit, že čím je léčitel více duchovně pročištěn, tím snadněji může přenášet své myšlenky či sílu vůle kamkoliv. Tedy čím je člověk méně vázán na hmotu, tím snadněji hmotou prostupuje.

Při léčení prvním způsobem léčitel stimuluje neharmonické body těla léčené osoby. Zřejmě jde hlavně o body, které mají úzkou souvislost s akupunkturními dráhami a body.

Tento proces léčení těla, kdy dojde k fyzické úlevě, napomáhá k duchovnímu vývoji člověka a probouzí se u něj užitečný pocit vděčnosti. Je ideální, když léčitel zná Boží pravdy a při této příležitosti je předává léčenému. Bez toho jakékoli uzdravování ztrácí smysl, protože prodlužuje vývojovou cestu k Bohu.

Ale vyšší stupně léčení, kdy jde o duchovní sílu a jejím zdrojem je reálný Bůh, Kristus, Duch svatý, jsou kvalitativně jiné a též kvantitativně podstatně silnější a čisté a nejvíce účinné. Tuto sílu může zprostředkovat každý a její velikost je závislá na síle a čistotě víry v Boha a intenzitě modlitby k Němu. Určitý druh tohoto uzdravování můžeme označit jako charisma, což je zvláštní dar od Boha a je doprovázen mimořádnými účinky. V těchto případech léčitel skrze modlitbu prosí Boha o uzdravení a Bůh působí duchovní cestou na duši nemocného a skrze toto působení uzdravuje tělo člověka.

I při tomto čistém duchovním postupu léčení, kdy se obracíme na reálného Boha, se může navíc uplatňovat jednak přirozené léčebné působení biofyzikálním polem, a též přímé sugestivní působení na léčeného.

Dále je třeba upozornit, že ani tato čistá duchovní cesta uzdravování není univerzální a je v plánu Boha, aby se lidé nejčastěji uzdravovali přírodními prostředky (bioenergie, byliny) a klasické lékařské postupy. Ale i v tomto případě je na místě modlitba a prosba k Bohu, který umožňuje nasměrovat léčení přírodními prostředky optimální cestou.

Diskuse

Někteří lidé jsou velmi nadšeni alternativními metodami léčení, jiní jsou zase velkými odpůrci a říkají, že je to dílo ďáblovo. Jaké stanovisko má zaujmout normální člověk?

Jestliže je někdo zaujat proti uzdravování bioenergií, je správné říci, že v tomto případě se zlý duch prakticky nemůže projevit a že mnohdy je tato metoda přínosná, protože klasická medicína velmi obtíže upravuje bioenergetické pole kolem člověka, což je pro jeho zdraví nutné.

Na druhé straně, jestliže lidé velmi propagují metodu léčení pomocí biofyzikálního pole, měli by vědět, že metoda je přínosná jen u některých typů onemocnění.

Pokud bychom lidi od tohoto způsobu léčení rázně odrazovali, pak se tito léčitelé i léčení většinou nedají odradit, neboť cítí, že metoda je mnohdy prospěšná, a přestanou věřit duchovním osobám, kteří je takto kritizují i v dalších jejich náboženských názorech, což je velmi škodlivé. Navíc člověk, který má silné biofyzikální pole a chce pomocí něj uzdravovat druhé, je dobré, že tak činí, neboť používá Božího daru nejen pro jeho větší fyzické výkony, ale i jako pomoc bližnímu při uzdravování.

Určitý pozitivní výsledek léčení, založený na obsahu slov a sugestivní síle myšlenek, které harmonizují člověka, může být též užitečný, ale i k tomu je potřebné prosit Boha o pomoc a tuto pomoc a spolupráci s Bohem je třeba přiznat.

Jestliže budeme uvažovat způsob léčení výhradně duchovní cestou, je třeba pochopit, že uzdravovat může jedině reálný Bůh a ne nějaká "vesmírná energie", která neexistuje.

Je vhodné říci, že člověk by se měl v prvé řadě léčit klasickou medicínou (pokud je pravdivá), proto je také zdravotně pojištěn. Ale jsou případy, kdy je účelné využít alternativní medicínu, např. když je to z časových důvodů nutné nebo když klasická medicína nepřinesla vyléčení ať už z důvodů neznalosti nebo i určitého nezájmu (doktoři i sestry jsou málo placeni atd.). Uveďme názorné skutečné případy.

1. Probíhá svatební hostina. Najednou babička ženicha se složí na stůl a postupně šedne. Přiskočí zkušená zdravotní sestra a konstatuje, že tep je neznatelný a patrně srdce vysadilo. Je ihned telefonováno pro lékařskou pomoc. Mezitím je babička položena, jsou činěny pokusy o obnovení činnosti srdce a omyta tvář a hruď vodou, ale zlepšení nenastává. Přiběhne jeden ze svatebčanů s tím, že má určité bioenergetické pole v rukou, a i když s ním nemá zkušenosti, že se pokusí babičku oživit. Babička je posazena na židli, ten pán působí chvíli v blízkosti hrudi, chvíli v okolí hlavy a opakuje toto působení. V rukou cítí výrazné teplo a asi za 3-4 minuty se obnovuje tep a ze tváře mizí šedá barva, za další chvíli babička otevírá oči a za dalších pět minut začíná hovořit. Za čtvrt hodiny přijíždí sanitka a lékařka vidí, že stav je dobrý, ale babičku odváží na kontrolu do nemocnice, ze které je za několik hodin propuštěna.

2. Pacient si sedne v zubní ordinaci do křesla a poslouchá telefonický rozhovor lékařky, která hovoří se svým kolegou a sděluje mu, že je bezradná. Má u čtyř zubů záněty a váčky a nic nepomáhá, aby se toho zbavila. Dokonce vystřídala různá antibiotika a zvýšila si dávkování o polovinu nad maximální doporučenou hodnotu. Říká: "Nic nepomohlo a musím si ty zuby nechat vytrhnout."

Když dokončila hovor, tak pacient jí říká: "Paní doktorko, já bych vám patrně mohl zprostředkovat vyléčení." Doktorka říká: "To snad ne. Já přece vím, co je v medicíně možné!" Pacient: "Znám v zaměstnání kolegu a ten vám podrží ruce u zubů a záněty se ztratí. Já vám ho mohu za půl hodiny přivést." Doktorka skoro v šoku: "Já tomu nevěřím, ale jsem ochotna cokoliv vyzkoušet."

Za půl hodiny přijel léčitel. Působil na zuby doktorky v okolí úst asi 15 minut a řekl, že patrně jde o opouzdřené záněty a že může mít za několik hodin bolestivou reakci. V tom případě ať si vezme prášky proti bolesti.

Doktorce se večer značně rozbolely zuby. Vzala si prášky. Druhý den ráno, v sobotu, ani později neměla žádnou bolest. V pondělí ráno si nechala udělat rentgenové snímky a zjistilo se, že váčky a záněty tam nejsou. Byla nadšena a onomu pánu, který to zařídil, udělala během dvou dnů dva zuby s korunkami včetně trnů, které musela dát do kořenů zubů.

3. Jeden úspěšný inženýr, padesátník, měl dva infarkty a lékaři mu doporučovali odchod do důchodu. Bylo mu nabídnuto léčení bioenergií. I když v to nevěřil, třikrát to zkusil a již po prvním působení došlo ke značnému zlepšení zdravotního stavu a aktivně pracoval až do normálního termínu nástupu do důchodu.

V těchto třech případech šlo o pacienty připouštějící, že asi existuje Bůh. Léčitel vědomě žil náboženským životem a po úspěšném zásahu se pacienti dověděli o jeho víře a pozitivně to na ně zapůsobilo. Kdyby onomu léčiteli někdo řekl: "To je dílo ďáblovo, nedělej to!", řekl by jednak nepravdu, dál by se šířila náboženská demagogie o tomto způsobu léčení a navíc léčení by přišli o povzbudivou informaci o Bohu.

Takže opatrnost v těchto neběžných metodách je na místě, ale je třeba rozlišovat a neházet z neznalosti naivně vše do jednoho pytle, že je to od ďábla!

František Mráček

×

TOP