Panna Maria slovy: "Ať ode dneška začne nový život ve vašem srdci" opakuje jedno ze zásadních Ježíšových slov určených nám, věřícím, na samotném počátku jeho veřejného působení: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,14).
K tomu je třeba dodat Ježíšovu výzvu: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“ a na jiných místech v Písmu svatém Bůh vyzývá svůj vyvolený lid: „Buďte tedy svatí, protože já jsem svatý!“ ( Lev 11, 45 ).
V tomto Mariině poselství jsou obsažena čtyři témata vzájemně spojená: obrácení, nový život, radostné prožívání Boží vůle, požehnání míru, lásky a jednoty. Jsou to témata, která Maria svým přátelům často předkládá.
Obrácení
Obrácení zaujímá významné místo v biblickém poselství. S obrácením se pojí teologický výraz pokání. Bůh si přeje, aby se všichni lidé spasili a aby došli poznání pravdy (1 Tim 2, 4), aby všichni lidé vstoupili do společenství, do soužití s ním. Hřích je přitom překážkou, která lidem brání vstoupit do Božího společenství, protože hřích se protiví Boží svatosti. Proto je obrácení ve své podstatě lidskou odpovědí na Boží pozvání do jeho společenství. Obrácení provází pokání, tedy kajícnost a zadostiučinění za hřích.
V hebrejštině je základem slova obrácení (tešubah) hebrejské sloveso šub znamenající odvracet se od zla a obracet se k dobru, k absolutnímu dobru, k Bohu. Tím je vyjádřena podstata obrácení: Zahrnuje proměnu chování (metanoia). V novozákonních textech je stále více vyjadřována vnitřní dimenze obrácení: proměna srdce, mysli, citů, mentality...
Obrácení, proměna srdce je nejhlubší osobní čin každého člověka. Hříchem člověk svévolně a svobodně rozhodl obrátit se k Bohu zády, proto se musí opět osobně a svobodně k Němu vrátit, k absolutní Lásce, setkat se s Bohem, tváří v tvář.
V Písmu svatém jsou hlasateli obrácení zvláště proroci. Oni vyzývají lid Boží k obrácení. Už oni vyhlašují potřebu vnitřního obrácení: Obrácení musí provázet milování a poznání Boha (Os 6, 1-6). Protok Izaiáš vyžaduje od svých současníků pravé obrácení, které jim jedině může přinést spásu: „Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo! ... I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Iz 1, 16.18).
Podle Jeremiáše nestačí, aby lidé naříkali a zapřísahali se, přiznávajíc svoje hříchy (srov. 3, 21-25), ale musejí změnit svoje chování, svůj život. Na té cestě byl i poslední prorok Starého zákona a předchůdce Ježíše Krista, Jan Křtitel, který ohlašoval potřebu obrácení: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ (Mk 1, 15; Mt 3,2). Tu Ježíšovu výzvu opakuje i Maria, která služebníkům v Káni Galilejské vzkazuje: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ (J 2,5) I nám naše Matka vzkazuje: Modlete se a pracujte na osobním obrácení, abyste byli znamením Boží lásky pro druhé.“
Ať ode dneška začne nový život ve vašem srdci
Bůh stvořil člověka, aby žil (Kniha moudrosti 1,13) a chce mu zajistit život. Za tím účelem On svému lidu předkládá „cesty života“ (Ezdreáš 2, 19; Ž 16, 11; Deu 30,15). To jsou cesty života „zákony a nařízení Hospodinovy“: „Kdo je plní, nalezne v nich život“ (Deu 4,1). Podle Ježíše je život drahocenná věc, mnohem cennější než potrava (Mt 6,25), protože „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (Mk 12,27). On sám uzdravuje a vrací život, jako by nemohl snést přítomnost smrti. Ježíš přináší život, který neumírá, „věčný život“ (Mk 19, 16). Je pravý život, nový život, prostý život. Proto, abychom mohli vejít do věčného života a vlastnit ho, musíme se vydat úzkou cestou, obětovat svoje bohatství, dokonce i vlastní údy i tento časný, pozemský život (srov. Mt 16,25). Ježíš, „Slovo života“ (1J1, 1), dává nám život v hojnosti (J 10,10). On je „Cesta, Pravda a Život“ (J 14, 6), „vzkříšení a život“ (J 11,25). On dává vodu živou, vodu, která se stává pramenem, který pramení do života věčného (4, 14). A to každopádně předpokládá víru: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“ (J 11,25). Ten, kdo věří v Ježíše Krista a žije podle jeho slov, ten žije život skrytý s Kristem v Bohu (Kol 3,3). Přijímá od Krista Ducha Božího a jeho vlastní duch je život (Řím 8,10). Už není podřízený žádostem těla; nedotčený může projít smrtí a žít navěky, ne už sám sobě, „nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal“ (2 Kor 5,15), pro pravého křesťana je „život Kristus“ (Fil 1,21).
Ten život přitom dosáhne veškerou svoji dokonalost, teprve ten den, kdy i samo tělo, vzkříšené a oslavené bude v něm spolupracovat až se projeví „Kristus, náš život“ (Kol 3,4). V nebeském Jeruzalémě, „Božímu příbytku mezi lidmi“ (Zj 21,3) ve kterém bude vytékat řeka života, kde bude růst strom života (Zj 21,1). Tehdy už smrti nebude (Zj 21,4), smrt bude vržena do ohnivého jezera (20,14). Bude nový ráj ve kterém budou svatí navěky zakoušet jenom Boží život v Kristu Ježíši.
Ať váš život je radostné prožívání vůle Boží
Boží vůle, tedy jeho svatý záměr je, „aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tim 2,4). V modlitbě Otčenáše opakujeme slova: „Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi!“ Když se skláníme před Boží vůlí, pak se plni naděje obracíme k budoucnosti, protože předem víme, že jí vede Boží prozřetelnost. V našem životě Boží vůle bere na sebe zvláštní podobu, protože každý z nás musí podle ní postupovat vnitřně a naplňovat ji svobodně. A Boží vůli, milosrdnou a plnou lásky se učíme prvořadě poznávat skrze veliká Boží díla v dějináchBoží zákon je znamením lásky Boží k nám, protože nám umožňuje, abychom pochopili jak Slovo, výraz Boží vůle, v každé chvíli přebývá „zcela blízko nás, je v našich ústech i v našem srdci“ (Deu. 30,14). Proto žalmisté zpívají ke cti Zákona Božího jako zdroje nesrovnatelných požitků (Ž 1,2): „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.“ (Ž 19. 8-11). A modlí se: „Nauč mne plnit vůli Tvoji!“
Ježíš přichází na svět „vykonat vůli Boží“. On je člověk podle Božího srdce, který splní vše co je Bohu po vůli“ (srov. Sk 13, 22). V Janově evangeliu Ježíš mluví o vůli toho „který ho poslal“. Ta vůle Boží je pro něho zvláštní poslání. Jí se Ježíš sytí: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (J 4, 34). V Getsemanech Ježíš vyjadřuje zdánlivě rozporuplná slova „Jak já chci“ a „Jak Ty chceš“ (Mk 14,36), ale On překonává ten rozpor vytrvalou modlitbou k Otci: „Ale ne má, ale Tvá vůle ať se stane!“ (srov. Lk 27, 43; Ž 22,9).
A Maria, Ježíšova matka, plná milosti, přijímá Boží vůli s pokornou oddaností: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ (Lk 1,38) Proto Maria plná milosti i nám předkládá: Ať váš život bude radostným prožíváním vůle Boží!“
Žehnám vám požehnáním míru, lásky a jednoty
A na závěr svého poselství nám Panna Maria žehná požehnáním míru, lásky a jednoty. To je její největší přání v tomto čase všeobecného napětí, neklid vzbuzujících událostí a vytváření napětí mezi lidmi a národy. Křesťané mají být šiřiteli pokoje. To je jejich základní a stěžejní úkol. Nakonec, je to i jedno z Ježíšových blahoslavenství: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“ (Mt 5,9). Ježíš se ze všech sil snažil na zemi zavést soulad a mír. Církvi Ježíš ustanovil jako úkol vytvářet mír. Tak Církev může překonávat rozdílnosti rasy, pohlaví a společenské třídy (Gal 3, 28; Kol 3,11). A na zemi je ona místem, znamením a zdrojem míru mezi národy. Spravedlnost před Bohem a mezi lidmi je základem míru, lásky a jednoty.
2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]