Blahoslavená Panna Maria se vždy ve svých poselstvích nejdříve odvolává na Boha a na jeho vztah k lidem. Ona není zdroj milosti, ale jen proud,
kterým ta milost Boží teče k lidem. Ona je prostřednice. V povaze matky je zprostředkovávat, být prostřednicí. Být prostřednicí mezi dětmi a otcem, mezi dětmi samotnými, uvnitř rodiny. V tomto případě si přeje Maria být prostřednicí mezi Bohem a lidmi, mezi Církví a světem ve kterém Církev působí a mezi samotnými členy Církve. Blahoslavená Panna Maria v poselství zdůrazňuje skutečnost, že je Bůh dobrotivý ke každému člověku, všem lidem prokazuje svoji lásku. Každého člověka chce podepřít v jeho přání konat dobro ve vztahu k Němu, Stvořiteli, ve vztahu k bližním a ve vztahu k sobě samému… Přitom Bůh nechce nikomu způsobovat nespravedlnost, nikoho nutit k ničemu, co se jemu líbí. Bůh dal člověku naprostou svobodu. Člověk se má svobodně a rozumně rozhodnout, že bude konat dobro a tím zcela svobodně a rozumně prokazovat slávu a úctu Bohu, který je počátkem všeho života.
Milost je odraz Boží lásky. Milost a láska jsou ve vzájemném vztahu. Milost je dílem Boží lásky. Boží láska je zdroj každé milosti. Každý z nás je dítětem milosti. Jestli mi Bůh dal milost, dal mi ji, protože mne nesmírně miluje. A On mne miloval první (srov. 1 J 4,11), miloval mne a já jsem si to ničím nezasloužil (gratis). Tak i já ho mám milovat nezištně bez jakýchkoli postranních důvodů, ale pro Boha samotného. Nemiluji Boha kvůli nějaké jiné odměně, ale jen pro Boha samotného. On je moje odměna! Syn Boží Ježíš Kristus vykoupil mne v milosti, mne i každého člověka, který v něj věří.
Milost je potřeba přijmout správným způsobem. Jestli se to stane, pak milost uschopňuje věřícího k dobrým skutkům a koná dobré skutky podle něj a skrze něj. Takovou milost v katolické teologii nazýváme „gratia cooperans“ (milost, která spolupracuje s člověkem), protože ta spolupracujíc s věřícím člověkem, koná dobré skutky.
V katolické teologii rozlišujeme nestvořenou milost - to je sám Bůh ve své lásce – a stvořenou milost; to je samotný člověk, který dovoluje, aby Bůh ve své lásce k němu a skrze něj úspěšně působil. Posvěcující milost je ta, která člověka zásadně obnovuje, prvně a zásadně ve svátosti křtu a potom mu milost pomáhající osvěcuje rozum a posiluje vůli, aby miloval Boha a bližního. Všechno dobré a každá milost přichází nejdříve a zásadně od Boha, který věřícího uschopňuje, aby mohl správně věřit v Ježíše Krista.
„Abyste žili a chránili všechno dobré co je ve vás i kolem vás…“
Když Bůh stvořil svět a lidi, řekl lidem: Ploďte se a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji! (srov. I Moj 1,29) a viděl Bůh vše co učinil a bylo to velmi dobré (srov. I Moj 1,29). Bůh lidem dal moc a panování nad celou zemí: Bůh vnímá svoje stvoření jako krásné a příjemné, celé stvoření je dobré zříkání se biblické víry od každého dualizmu dobra a zla. Svět pochází jako celek od Boha a jako takový je ve všech svých oblastech dobrý. I člověk je dobrý protože pochází od boha. Bůh nachází radost v něm. Dobro tu není ještě morální pojem. Naopak je vyjadřován jako soulad stvoření se Stvořitelem a počátkem. Člověk se stává zlým jenom tím, že se uzavírá před svým Stvořitelem, že se vzpírá tomu být člověkem a stvořením. Ta dobrota Boží se stala konečnou událostí v Ježíšově vtělení, smrti a vzkříšení; to vyvolává lidskou dobrotu. Bůh je tu pro svět a člověka, celé stvoření se musí stát novým stvořením, dobrem.
Zcela v souladu s tím nás Panna Maria vyzývá, abychom žili a chránili všechno dobré v nás a kolem nás. Dobro (dobrý skutek) je ze své podstaty takové, že o ně musíme bojovat, musíme je aktivně rozvíjet v souladu s Boží vůlí a spolupracujíc s jeho láskou.
„abyste povzbuzovali druhé, aby byli lepší a svatější“
Naším úkolem je, abychom každý den byli lepší a svatější. Už ve Starém zákoně Bůh nařídil svým z vyvoleného národa: „Já Jahve jsem váš Bůh! Posvěcujte se tedy, abyste byli svatí, protože já jsem svatý!… Ano, já jsem Jahve; vyvedl jsem vás ze země egyptské, abych vám byl Bohem. Buďte tedy svatí, protože i já jsem svatý!“ (Lev 11, 44-45) A Pavel v Novém zákoně Kristovým věřícím opakuje: „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří…“(Ef 1, 3-4). Panna Maria nás volá k misionářské práci. Máme druhým hlásat radostnou zvěst: Buďte svatí jako je svatý náš Pán Ježíš Kristus. Buďte konečně svatí, jako je svatá naše Panna Maria Medžugorská. Ona je počatá bez hříchu dědičného. Ona je milostiplná. Anděl Gabriel ji pozdravuje pozdravem: „Zdrávas Maria, milostiplná. Pán s Tebou!“ (Lk 1,29). Jako Panna Maria i my máme být svatí a máme druhé povzbuzovat, aby byli svatí a dobří. Jenom tak, když se všichni staneme lepšími a svatějšími i svět ve kterém žijeme začne být lepší a svatější. Pak zmizí nespravedlnost, nenávist, žárlivost, zneužívání… my jsme pozváni, abychom byli misionáři.
„Abyste povzbuzovali druhé…“
Církev je podle svého charakteru „misionářská“, protože vychází z poslání Syna a poslání Ducha svatého v souladu se záměry Boha Otce. Bůh nás vyvolil před vznikem světa, abychom byli svatí a bezúhonní a abychom jiné svojí svatostí a bezúhonností povzbuzovali, aby i oni utvářeli svůj život podle vzoru našeho Pána Ježíše Krista. Bohu se líbilo, aby lidi pozval, aby měli podíl na jeho životě, ne jen jednotlivě…, ale chtěl, aby lidi učinil národem, ve kterém se v jedno shromáždí jeho děti, které byla rozptýlená“ (srov. J 11, 52; a Dekret o misijní činnosti Církve, AG, č. 2). Druhý vatikánský koncil nás vyzývá ke společenství, k misijnímu působení. Nejsme my samy jako jednotlivci před Bohem, ale jsme před Bohem, jako společenství, jako společenství osob. Proto jsme zodpovědní jedni za druhé. Jedni druhé máme povzbuzovat ke svatosti, k bezúhonnosti a k dobročinnosti. Jako Panna Maria je třeba svým bližním ukazovat na Boha: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ (srov. J 2,5).
„Satan nespí a přes modernizmus vás odvrací a vede na svoji cestu“
Ano, satan, jako řvoucí lev obchází a hledá koho by pozřel. Petr nám píše: „Bděte! Protivník váš, ďábel, jako řvoucí lev obchází a hledá koho by pozřel… (srov. 1Pt 8-10). Satan je nebeská bytost nepřátelsky zaměřená vůči člověku. Ztotožňuje se s ďáblem, je to nejvyšší ďábel. Je odpůrce Boha a odpůrce člověka. Je chaotická síla. Stále hrozí stvoření a jako nepřítel člověka ničí lidský život ve spasitelné oblasti Boží. ďábel je padlý anděl, který se nyní i člověka snaží přemluvit k neposlušnosti a proti němu můžeme bojovat jen zostřenou poslušností Zákona. Nesmíme mu dovolit, aby nás odvracel od Boha, aby nás podřídil neposlušnosti, aby nás svedl z pravé cesty. Ježíš ďáblu bere moc a milost Boží nám může pomoci, abychom se mu vzepřeli.
„Proto, dítka, v lásce k mému Neposkvrněnému srdci milujte Boha nadevšechno a žijte jeho přikázání“.
Blahoslavená Panna Maria nás znovu a znovu vyzývá k lásce k jejímu Neposkvrněnému srdci. Tady není v centru její já, ale její „láska“. Srdce je sídlo lásky, poznání, soucitu. Srdce je sídlo svědomí. Jako Maria své srdce rozvíjela a utvářela po vzoru srdce svého Syna, tak si přeje, abychom i my utvářeli svoje srdce podle srdce Ježíšova. Ježíši tichý, srdce pokorného, učiň srdce naše podle srdce svého! Modlíme se při pobožnosti k Srdci Ježíšovu.
Mariino Neposkvrněné srdce je pro nás zdrojem duchovní síly, abychom mohli žít Boží přikázání, abychom svůj život uvedli do souladu s Boží vůlí, abychom byli ochotni, jako Maria říci Bohu: „Hle jsem tvůj služebník. Jsem Tvá služebnice!“
Budeme-li takto žít poslušní Ducha, náš život bude mít smysl a mír bude vládnout zemí.
Děkuji vám, že jste přijali moji výzvu!“ Jak jen je Panna Maria uctivá, dobrotivá! Ona nám děkuje, že jsme přijali její výzvu!
2024 Vérité | S radostí vytvořil a spravuje manGoweb [webdesign studio]